8 C 337/2023-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem (, právnická osoba, ) uzavřeli 1) smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalované finanční částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku zápůjčky navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za zpracování půjčky a poplatku za komfortní splácení, a to v 52 týdenních splátkách á 394 Kč (poslední splátka dne 20.4.2022). Žalovaná ovšem řádně nehradila sjednané splátky. Žalovaná uhradila pouze částku v celkové výši 2 200 Kč. Ke dni , datum, zůstala neuhrazena jistina ve výši 8 200 Kč a souhrnný poplatek ve výši 9 407,96 Kč, jehož součástí je sjednaný úrok. a dále úroková sazba 28,95 % ročně, kterou žalobce požaduje dle smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávky dne , datum, právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala úroku, kapitalizovaného do dne postoupení pohledávky a dále úročený požadovanou sazbou z nesplacené jistiny, a zákonného úroku z prodlení z požadované částky, a to se splatností , datum, . Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě odpovědí na dotazy do žalovanou vyplněné „zákaznické kartě“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených "dokumenty k ověření" (výplatní pásky, pracovní smlouva ad.). Dále uvedla, že občanský zákoník předpokládá, že každý má povinnost jednat poctivě a není povinností druhé strany a priory nedůvěřovat straně druhé, tím spíše, když uvedením nepravdivých údajů by se žadatel o úvěr mohl dopustit trestného činu, a není povinností poskytovatele úvěru prověřovat, zda osoba žádající o úvěr se dopouští pokusu o úvěrový podvod. Dále odkázal na obsah smlouvy, ve kterém „podpisem zákazník potvrzuje, že poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje.“, a uvedl, že má za to, že v případě porušení povinnosti v rámci posouzení úvěruschopnosti jde toliko o neplatnost relativní.2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila.3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den , datum, , ze kterého se žalobkyně omluvila, aniž by žádala odročit jednání, a žalovaná osoba se bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je na nezaměstnaná a její příjem má být ve výši , částka, z příspěvku v nezaměstnanosti. Tento příjem doložila při uzavírání smlouvy rozhodnutím o přiznání této dávky a složenkami za měsíce 3 a 4 roku 2021. U svých výdajů bez dalšího uvedla, že měsíční výdaje jsou ve výši , částka, . Soud má proto za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně ověřil toliko příjem žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Výdaje nebyly ověřovány vůbec.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, vč. smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla osobě žalované hotově částku 10 000 Kč, přičemž ta se měla zavázat vrátit tyto finanční prostředky spolu s úrokem (kapitalizovaným za dobu trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč), částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za komfortní splácení ve výši 2 316 Kč, který odpovídá sazbě 88 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy; celkově tedy s náklady úvěru ve výši 8 917 Kč + pojištění, to vše počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení.. Dluh se žalovaná osoba zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách v hotovosti po 394 Kč (tj. měsíčně cca 1 576 Kč).6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná osoba uhradila na smlouvu ze dne , datum, celkem splátky ve výši 2 200 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vč. podacího lístku ze dne 13.1.2023 bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za osobou žalovanou, a postoupení jí bylo oznámeno spolu, a to spolu s výzvou k zaplacení celé dlužné částky do 10 dnů od doručení.11. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, vč. podacího lístku soud zjistil, že osoba žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky také zástupcem žalobkyně z řad advokátů.12. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za osobou žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , obsahem smlouvy je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout osobě žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a naopak závazek žalované osoby vrátit tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky v celkové výši 8 917 Kč a další pojištění, v 52 týdenních hotovostních splátkách ve výši 394 Kč, tj. měsíčně cca 1 576 Kč), počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení. Žalovaná osoba celkem uhradila toliko 2 200 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované dotazy na žalovanou osobu, které konfrontoval s doklady předloženými a zaznamenanými do tzv. "zákaznické karty“, přičemž ověřila její příjmy ve výši cca , částka, z příspěvku v nezaměstnanosti měsíčně. Výdaje neověřoval vůbec a vyšel ze sdělení žalované o výdajích , částka, měsíčně. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky osobě žalované dopisem ze dne , datum, , který odeslala dne , datum, , a současně ji vyzvala k zaplacení celé dlužné částky do 10 dnů od doručení. Žalovaná osoba ničeho dalšího nezaplatila, a to ani na výzvu zástupce žalobkyně z řad advokátů.13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu ovšem v daném případě žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši , částka, a sdělenými výdaji ve výši , částka, , ovšem ve skutečnosti nemohla mít za ověřený zjištěný příjem na sjednanou dobu splácení spotřebitelského, neboť šlo o příjem z příspěvku v nezaměstnanosti, neboť ten je ze zákona omezen na 5 měsíců (do 50 let věku jako u žalované – srov. § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti), přičemž minimálně 2 měsíce již dle doložených dokladů uplynuly před sjednáním spotřebitelského úvěru. Obdobně na straně výdajů , částka, neověřila jinak než „sdělením žalované", přičemž takové výdaje jsou v hrubém rozporu se statisticky výchozími údaji jako je životní minimum a normativní náklady na bydlení, a především tzv. statistika rodinných účtů, kterou vede a zveřejňuje Český statistický úřad, a která pro rok 2021 předpokládá výdaje jednotlivce bez zbytných výdajů (alkohol, cigarety, rekreace) přesahující cca 10 tis. Kč, tzn. více než jaký příjem žalovaného byl ověřen (i bez shora uvedené výhrady). Výdaje jsou tak zjevně v naprostém rozporu s „právními instituty“ jako je částka životního minima a normativních nákladů na bydlení, a se statistickými údaji, na které se ve svých skutkových tvrzeních obecně žalobkyně odvolává. Soud by nerozporoval postup žalobkyně při započítání výdajů ve výši životního minima jednotlivce a bydlení, resp. především průměrnými statistickými údaji Českého statistického úřadu (tzv. statistika rodinných účtů), a nerozporoval by ani počítání s nižšími částkami, pokud by takové částky byly odůvodněné a doložené. Nicméně je zcela zřejmé, že ani při „ověřeném“ příjmu , částka, nedosahoval příjem statisticky podloženým průměrným výdajům. Z takové částky ostatně nelze ani ničeho srazit v normovaném procesu srážek z příjmů byť na přednostní pohledávku, který předpokládá, že ani exekutor v procesu výkonu rozhodnutí nemůže srazit z takových příjmů. Žalobkyně nepředložila ani jakékoli důkazy k jinému ověření příjmu či výdajů v tomto řízení (a to ani na základě poučení a výzvy ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř.). Soud by nerozporoval postup žalobkyně při započítání výdajů ve výši životního minima jednotlivce a bydlení, resp. především průměrnými statistickými