11 C 126/2018-640 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Původní žalobkyně , jméno FO, se svou žalobou ve znění její opravy ze dne , datum, domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu, jejímž předmětem by bylo uspokojení restitučních nároků žalobkyně vydáním náhradních pozemků ve vlastnictví státu, a to pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, vzniklého dělením pozemku p. č. , hodnota, dle geometrického plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, , a pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, . Svou žalobu odůvodnila tím, že jako oprávněné osobě s přiznanými restitučními nároky na vydání náhradních pozemků podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, jí byly pravomocnými rozhodnutími Pozemkového úřadu Okresního úřadu , adresa, ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, /, tituly před jménem, , Anonymizováno, (PM , datum, ), ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, , tituly před jménem, , datum, PM , datum, ), ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, , tituly před jménem, (PM , datum, ) a ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, /, tituly před jménem, , Anonymizováno, (PM , datum, ) přiznány restituční nároky za nevydané pozemky v celkové výši 351 508,75 Kč. Dále původní žalobkyně nabyla postoupením podle § 13 odst. 8 písm. b) zákona o půdě nárok o celkové výši 17 720,50 Kč. Z uvedených vlastněných nároků původní žalobkyně vyčerpala nabytím náhradních pozemků od právního předchůdce žalovaného nároky ve výši 24 447 Kč a celkový její nárok ke dni podání žaloby činil celkem částku 344 782,25 Kč. Podání žaloby o nahrazení projevu vůle se jeví jako účelné proto, že zásahem Ústavního soudu byla oddálena tzv. „restituční tečka“, tj. hraniční možnost o náhradní pozemky požádat cestou žádosti či vyčkání na veřejnou nabídku a rovněž proto, že stále častěji se v médiích objevují zprávy o tom, že žalovaný vzhledem ke svým postupům v minulosti, zejména bezplatnému vydávání pozemků obcím nedisponuje již dostatkem vhodných pozemků, které by mohl oprávněným osobám vydat jako pozemky náhradní, resp. že objem vlastnictví žalovaného již nepokrývá součet výše nároků všech oprávněných osob. Z tohoto důvodu je zde obava, že nároky žalobkyně nebudou vypořádány žalovaným klasickou cestou, ačkoliv se žalobkyně aktivně účastnila veřejných nabídek, ve kterých však nikdy nebyla úspěšná z důvodu plurality zájemců. Následná potřeba účasti na dražbě sama o sobě vytváří nerovnost mezi účastníky, když někteří nabývají pozemky za ceny odhadní podle příslušné vyhlášky a jiní i za ceny několikanásobně vyšší. Původní žalobkyně aktivně od počátku devadesátých let usilovala o navrácení pozemků, které jí byly dříve státem konfiskovány. Dne , datum, žádala původní žalobkyně o vydání pozemků v k.ú. , adresa, a v k.ú. , právnická osoba, , Anonymizováno, které vlastnili její rodiče. Část pozemků jí byla navrácena, u části pozemků bylo rozhodnuto, že není jejich vlastníkem. Původní žalobkyně byla nucena podávat opakovaně opravné prostředky do rozhodnutí správního orgánu, když namítala nedostatečné hodnocení skutkového stavu věci správním orgánem, porušením procesních práv původní žalobkyně, nepřezkoumatelností rozhodnutí správního orgánu. Cca v šesti případech podaného odvolání bylo původní žalobkyni buď Ministerstvem zemědělství nebo Krajským soudem v , adresa, vyhověno, odvolací orgány se ztotožnily s tvrzeními původní žalobkyně v podaných opravných prostředcích. V dlouhodobé neochotě zjistit pravdivě skutkový stav a na jeho základě rozhodnout lze činnost, resp. nečinnost předchůdce žalovaného označit za svévoli a liknavost. Svévole spočívá zejména v rozhodnutí bez dostatečných podkladů a liknavost ve vlažném přístupu k celé záležitosti, neboť právní předchůdce žalovaného nevyvinul dostatečnou snahu zjistit skutečný stav pozemků, což se negativně projevilo v tom, že původní žalobkyně byla nucena podávat řadu opravných prostředků a účastnit se řady řízení, aby dosáhla vrácení pozemků, na něž měla podle platných restitučních předpisů nárok. Kdyby o nárocích původní žalobkyně bylo rozhodnuto dříve, věděla by původní žalobkyně, jaká část jejích restitučních nároků nemůže být uspokojena vrácením pozemků a v jaké části bude mít nárok na vydání náhradních pozemků. Měla-li by tuto informaci dříve, mohla o vydání náhradních pozemků usilovat už v devadesátých letech na základě tehdy platné právní úpravy. Postupem žalovaného došlo k faktickému zhoršení postavení původní žalobkyně, jelikož ta se dlouhodobě nemohla, bez vyčíslení zbylých restitučních nároků, účastnit vydávání pozemků skrze veřejnou nabídku, resp. dříve formou přímé žádosti o vydání konkrétního pozemku. Vzhledem k uplynulé době se původní žalobkyni nepodařilo získat konfiskované pozemky zpět a jejich část se tak přetavila do nároků na vydání náhradních pozemků. V roce , Anonymizováno, původní žalobkyně uzavřela se svými sestrami smlouvu o postoupení jejich restitučních nároků. Původní žalobkyně vyvinula snahu dne , datum, , kdy žádala o vydání pozemků v k.ú. , adresa, , čemuž nebylo vyhověno. Další snahy směřovala k získání pozemků ve veřejných nabídkách. Do nich však žalovaný zařazoval podle kontrolního závěru NKÚ níže uvedené kontrolní akce často neobstojné pozemky, což se projevilo např. tím, že k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , k němuž uzavřela původní žalobkyně smlouvu, nebyla zajištěna příjezdová cesta. Z uvedeného důvodu pak byla původní žalobkyně nucena od smlouvy odstoupit. V roce , Anonymizováno, se původní žalobkyně účastnila veřejné nabídky nikoli z důvodu chystané žaloby, ale proto, že jiná, než formální účast v daném kole veřejné nabídky nebyla možná, když sám žalovaný pozemek, k jehož vydání se původní žalobkyně přihlásila, z nabídky odebral. Podaná žaloba z , Anonymizováno, byla reakcí na stažení pozemku z veřejné nabídky z důvodu soudního sporu. I samotní pracovníci Pozemkového úřadu , Anonymizováno, podání žaloby původní žalobkyni výslovně doporučili, navíc jí poskytli vzor takové žaloby. Snaha původní žalobkyně je projevem aktivní a marné snahy k získání náhradních pozemků, což lze opřít také o závěry uvedené v žalovaném vybraných rozhodnutích okresních soudů, v rámci nichž by deset účastí ve veřejné nabídce nebylo považováno za aktivní a marnou snahu oprávněné osoby. Právní předchůdce žalovaného nabízel původní žalobkyni před rokem , Anonymizováno, aby si sama vyhledala vhodné pozemky a požádala o jejich vydání s tím, že jí budou následně převedeny. Původní žalobkyně tak několikráte učinila, avšak bezvýsledně.Původní žalobkyně se tak vzhledem k uvedenému rozhodla požadovat vydání konkrétních náhradních pozemků ve vlastnictví žalovaného jako náhrady za pozemky, které nebyly vydány, aniž by se muselo jednat o pozemek z veřejné nabídky vyhlášené žalovaným. Je judikováno, že případnou omezenou součinnost oprávněné osoby s povinným subjektem nelze klást k tíži oprávněné osoby zejména z důvodu významné nerovnováhy subjektů v rámci takového vztahu, kdy stát jakožto nesrovnatelně silnější strana a formální viník vzniku majetkových křivd, se měl sám postarat o realizace a dosažení smyslu restitučních předpisů, které sám vyhlásil. Navíc Nejvyšší kontrolní úřad ve svém kontrolním závěru z kontrolní akce č. , Anonymizováno, , že ze strany žalovaného docházelo při realizaci restitučních předpisů k porušování jejich principů a smyslu, když např. uvedl, že žalovaným nebyly do veřejných nabídek zařazovány obstojné pozemky, ale povětšinou pozemky, které se nepodařilo žalovanému předtím zpeněžit jiným subjektům, než oprávněným osobám, nebo takové pozemky nabízel a vydával bezúplatně obcím, do čehož významně zasáhl Ústavní soud, ČR který svým právním názorem upřednostnil práva oprávněných osob. Takové jednání žalovaného lze hodnotit jako libovůli. Proto původní žalobkyně požadovala vydání konkrétních pozemků. Uvedené pozemky jsou způsobilé k převodu, neboť to nejsou pozemky jmenované § 17 odst. 1 zákona o půdě, ani nejde o pozemky, jejichž převodu brání § 11 či § 17 odst. 3 zákona o půdě. Tyto pozemky nebyly dosud zařazeny do žádné z veřejných nabídek. Pokud jde o převodní cenu uvedených pozemků, není podle názoru původní žalobkyně třeba k jejím určení znaleckého posudku, když se cena pozemků označených jako pastvina (dnes trvalý travní porost) vypočte jako 75 % ceny vypočtené podle BPEJ sazeb přílohy č. , hodnota, vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dále cena pozemků evidovaných jako ostatní plocha činí 3 Kč/m2. Cena pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 tak činí 390 Kč a cena pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 činí 40 788,86 Kč. Celková převodní cena tak činí 41 178,86 Kč.2. V průběhu řízení původní žalobkyně zemřela a do řízení pravomocným usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j.