29 C 41/2024-53 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím (tj. částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, zaplacení a souhrnného poplatku – kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ) a náhrady nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o půjčce č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně částka ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit celkem částku půjčky , částka, plus souhrnný poplatek ve výši , částka, , a to prostřednictvím 55týdenních splátek ve výši , částka, až do , datum, . Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Dluh ze smlouvy činil dle žaloby na jistině půjčky , částka, s tím, že následně ode dne , datum, žalobkyně požadovala úrok z prodlení celkové dlužné částky do zaplacení a na kapitalizovaném poplatku – souhrnném poplatku částku , částka, . Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, . Žalobkyně se tak na žalované podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, dále kapitalizovaného úrok (souhrnný poplatek) ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud ve věci provedl dokazování, ve kterém provedl navržené listinné důkazy, zejména smlouvu o půjčce, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínky a další listinné důkazy. Na základě provedeného dokazování soud shledal, že žaloba je zčásti důvodná, a proto žalobě vyhověl v rozsahu výroku I. tohoto rozsudku.4. Z provedeného dokazování je dle soudu zřejmé, že žalovaná uzavřela smlouvu o půjčce tak, jak uvedla v žalobě žalobkyně dle výše uvedeného, že dle smlouvy čerpala částku ve výši , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Dluh měl být splacen v 55 splátkách po , částka, týdně až do , datum, . Žalovaná však uhradila jen část dluhu, celkem uhradila žalobkyni částku ve výši , částka, , což potvrdila i žalobkyně v žalobě.5. S ohledem na tuto skutečnost je prokázáno, že žalovaná na jistině dluží částku , částka, s úrokem z prodlení z částky od , datum, do zaplacení a tuto částku soud žalobkyni výrokem pod bodem I. rozsudku také přiznal.6. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalované dle výše uvedeného. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobkyně na jistinu, jak je výše uvedeno, odpovídá výši dluhu tak, jak žalované vznikl dle výše uvedeného. V tomto směru byl nárok žalobkyně shledán po právu a soud ho žalobkyni výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího zákonného úroku z prodlení.7. Výrokem pod bodem II. rozsudku soud zamítl nárok žalobkyně na souhrnný poplatek (byť v žalobě označen jako kapitalizovaný úrok) ve výši , částka, , když žalobkyně neuvedla ani nedoplnila přesný důvod a výpočet souhrnného poplatku. Soud ujednání o souhrnném poplatku ve smlouvě o půjčce považuje za neplatné, když není zřejmý důvod ani výše tohoto poplatku, resp. této částky, jedná se tak o závazek, který není platně sjednán. Soud ho tedy žalobkyni nepřiznal, když takový souhrnný poplatek nemohl být ani posouzen jako úrok (§ 658 odst. 1 obč. z. 1964). Navíc, výše takové platby, pokud by se mělo jednat o náklady spojené s poskytnutím půjčky, je v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na svou výši, která činí více, než polovina samotné půjčky, aniž by výše takových nákladů byla ve smlouvě nějak odůvodněna. I z tohoto důvodu je pak ujednání o souhrnném poplatku neplatné, když tuto vadu nemohou zhojit ani předložené všeobecné podmínky. Tento žalobou uplatněný nárok tedy soud jako nedůvodný výrokem pod bodem II. rozsudku zamítl. Soud v dané věci nemohl přiznat ani úrok v sazbě poskytované peněžními ústavy, když žalobkyně k takovému úroku ani nepředložila, ani neoznačila žádný důkaz, navíc tím, že se k jednání soudu nedostavila, se sama zbavila práva být odpovídajícím způsobem procesně poučena soudem, ohledně běžného úroku tak žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně se k jednání nedostavila a sama se tak zbavila práva být příslušným způsobem procesně poučena. Ze všech výše uvedených důvodů pak soudu nezbylo, něž nárok na souhrnný poplatek zcela a bez náhrady zamítnout.8. Věc soud právně posoudil podle § 657 an. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. dle smlouvy o půjčce, pokud jde o příslušenství pohledávky, § 517 odst. 1, 2 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (tj. dle nař. vl. platného v době vzniku prodlení žalované).9. Podle § 657 občanského zákoníku (platného ke dni vzniku dluhu) se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.10. Podle § 658 obč. z. platilo, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.11. Podle § 3 odst. 1 obč. z. platilo, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.12. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud tedy věc právně posoudil podle občanského zákoníku (resp. dalších předpisů) platného do dne 31. 12. 2013, není-li výše uvedeno jinak.13. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 24,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .15. Za další písemné podání žalobkyně, obsahující doplnění žaloby, soud žalobkyni náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta již nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby.16. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízen í k rukám zástupce žalobkyně.17. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.