37 C 321/2023-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (smluvním úrokem a úrokem z prodlení). Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“), dne , datum, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, . Na základě této smlouvy měl původní věřitel poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, v hotovosti, který se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , a to v 55 týdenních splátkách. Žalovaný ke dni splatnosti poslední splátky úvěr nesplatil řádně a celkově zaplatil pouze , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na společnost , Anonymizováno, Tato společnost pohledávku dále postoupila na žalobkyni, a to smlouvou ze dne , datum, . Žalobkyně tedy nyní požaduje zaplacení zbývající části poplatku za poskytnutí úvěru a celou částku jistiny.Soud ve věci konal dne , datum, jednání, ze kterého se žalobkyně i její zástupce omluvili a žalovaný se ho osobně zúčastnil.Na jednání k podané žalobě uvedl, že nemá tušení, proč ho žalobkyně žaluje, protože na odkazovanou smlouvu s původním věřitelem si nevzpomíná a po předložení kopie smlouvy ze dne , datum, uvedl, že podpis na listině není jeho.Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně ve sporu, kterou měl na základě předložených smluv o postoupení pohledávek za prokázanou – pohledávka tedy byla platně postoupena z původního věřitele až na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Dále se tedy zabýval oprávněností samotného nároku. Žalovaný na jednání vznesl námitku pravosti podpisu na smlouvě o půjčce č. , tel. číslo, ze dne , datum, , což byl důkazní prostředek, který žalobkyně předložila za účelem prokázání tvrzeného uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným. Dle § 565 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), platí, že „[j]e na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost“. Z uvedeného vyplývá, že důkazní břemeno ohledně pravosti listiny (resp. podpisu žalovaného na ní) se přesunulo vznesenou námitkou na žalobkyni.Za této situace tedy bylo na místě, aby soud žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že je potřeba doplnit tvrzení a důkazy v daném ohledu. Jelikož ale uvedené poučení je možné učinit pouze na ústním jednání, žalobkyně se svojí neúčastí sama připravila o tuto možnost.Za dané situace tedy soud žalobu zamítnul pro neunesení důkazního břemene ohledně pravosti předložené smlouvy o půjčce.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (účast na jednání).