7 C 126/2024-42 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, k Okresnímu soudu v Litoměřicích domáhala, aby byla zrušena její vyživovací povinnost vůči žalované, která byla určena rozsudkem , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, . Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná je její dcera a v současné době je zaměstnaná. Dle žalobkyně žalovaná již ukončila svoji přípravu na povolání, neboť již nestuduje a je zaměstnána. Proto byla žalobkyně nucena obrátit se svojí žalobou na zdejší soud.2. Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc po právní moci postoupil Okresnímu soud v Ústí nad Labem.3. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalované dne , datum, , neboť žalovaná se k jednání řádně nedostavila bez omluvy, i když byla řádně předvolána.4. Soud provedl důkazy níže uvedené a zjistil z nich následující skutkový stav:5. V průběhu řízení bylo prokázáno z listinných důkazů, že žalobkyni byla určena vyživovací povinnost vůči žalované od , datum, rozsudkem , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, ve spojení s rozhodnutím , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ve výši , částka, měsíčně, což bylo potvrzeno předmětnými rozhodnutím. Žalovaná ukončila přípravu na budoucí povolání a od července 2023 je zaměstnána, což vyplynulo z pracovní smlouvy ze dne , datum, , dopisem žalované ze dne , datum, screen konverzací mezi účastníky řízení, kdy sama žalovaná vyzvala žalobkyni, aby již nehradila výživné, neboť nastoupila do zaměstnání.6. Věc soud právně posoudil podle těchto ustanovení:7. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.8. Dle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.9. Podle § 923 odst. 1 občanského zákoníku změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.10. V průběhu řízení soud zkoumal, zda žalovaná je schopna živit se sama.11. Soud dospěl k přesvědčení, že žalovaná se stala být způsobilá hradit své potřeby za vlastní práci, kterou si zvolila sama. Žalovaná dosáhla výdělečných možností, které ji zaručují dosažení pravidelného příjmu k úhradě odůvodněných potřeb, což sama potvrdila i žalobkyni formou SMS. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. tohoto rozsudku. Termín zániku vyživovací povinnosti soud stanovil v souladu s podanou žalobou, neboť žalovaná ukončila své vzdělávání již červenci 2023 a od této doby byla zaměstnána.12. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě měla plný úspěch žalobkyně, a proto by měla právo na náhradu nákladů řízení. Protože ji však žádné náklady řízení nevznikly soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem II. tohoto rozsudku.