8 C 251/2024-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení je žalobní nárok na zaplacení shora uvedených částek. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná osoba uzavřela s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , na jejímž základě jí byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, ze kterého mohla žalovaná osoba opakovaně čerpat prostředky prostřednictvím kreditní karty vždy do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná osoba se zavázala splácet úvěr měsíčními splátkami vždy ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, vč. poplatků, ke každému 20. dni v měsíci, vč. úroku 26,28 % ročně. Celkem žalovaná osoba vyčerpala částky v souhrnné výši 11 281,60 Kč, a uhradila 2 706 Kč, které byly započteny na úrok, poplatky, pojistné a jistinu dle splátkového kalendáře. Žalovaná osoba ovšem řádně nehradila sjednané splátky, a proto žalobkyně využila právo zesplatnit úvěr, odstoupit do smlouvy a požadovat celou dlužnou částku, a to ke dni 21.12.2023. Neuhrazena zůstala jistina ve výši 9 205,11 Kč, poplatky a náklady na vymáhání ve výši 756 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a dále příslušenství úroku a úroku z prodlení. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila vč. doplnění v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr prostřednictvím odborných pracovníků, a to především na základě odpovědí na dotazy žadatelů o úvěr na příjmové a výdajové poměry, kterými počítají tzv. kreditní skóre prostřednictvím statistického modelu. Nad rámec svých povinnosti kromě sdělených poměrů žadatele je také kontrolován žadatel v tzv. registrech závazků (SOLUS, NRKI) a insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Uvedla, že až tehdy, kdy ze sdělených informací žadatelem a po lustraci shora uvedených databází vyvstává pochybnost o pravosti tvrzení žadatele, pak přistupuje žalobkyně k požadování potvrzení o výši příjmu, výpisu z bankovního účtu apod. V tomto případě pracovala žalobkyně se skutečnostmi, že žalovaná osoba má příjem , částka, , příjmy ostatních členů domácnosti ve výši , částka, , výdaje domácnosti , částka, , a to na základě sdělení žalované osoby v žádosti, a lustrace v registru NRKI, SOLUS ad.2. Žalovaná osoba se ve věci nevyjádřila.3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den , datum, , na které se žalobkyně omluvila, ovšem nepožádala o odročení jednání, a žalovaná osoba se bez omluvy k jednání nedostavila, ačkoli má doručení řádně vykázáno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z listin metodiky posouzení úvěruschopnosti, potvrzení o provedení ověření bonity (karta klienta), a ze zprávy NRKI, a samotné smlouvy o úvěru ze dne , datum, (část před prvním průběžným podpisem) bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjem , částka, od zaměstnavatele , právnická osoba, ., a dalších , částka, příjem ostatních členů domácnosti. K výdajům žalobkyně uvedla, že jí byly sděleny ve výši , částka, měsíčně na domácnost (karta klienta). Vzhledem k tomu, že je žalobkyně nijak nedokládá žalovaným sdělený příjem ze zaměstnání, ani ze smlouvy či jiných předložených listin nevyplývá, že by tvrzený příjem byl žalobkyni doložen před uzavřením smlouvy, soud má za zjištěné, že žalobkyně neověřila tvrzený příjem žalovaného (příjmy „ostatních členů domácnosti“ nemohou mít na schopnost dlužníka ze spotřebitelského úvěru žádný vliv; alespoň nikoli bez konkrétní konkrétních tvrzení, jak by se měly zohlednit).5. Z úvěrové zprávy NRKI bylo zjištěno, že žalobkyně prověřovala závazky osoby žalované, a bylo zjištěno, že má další existující splátkové závazky v celkové výši , částka, s měsíčním splátkovým zatížením cca , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Kč splatným jako opakovaná krátkodobá půjčka dne , datum, a dále splátkový závazek ve výši , částka, měsíčně; žádné závazky neměl žalovaná po splatnosti.6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, (a přílohy č.1) soud dále zjistil, že obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč, a závazek žalované vrátit poskytnutou částku měsíčními splátkami vždy ve výši 4 % ze sjednaného úvěrového rámce vč. úroku 26,28 % ročně. Dále byly sjednány poplatky a sankce pro případ neplnění smlouvy a právo žalobkyně zesplatnit celý zůstatek úvěru.7. Z výpisu z účtu za celé období čerpání úvěru do zesplatnění bylo zjištěno, že za dobu používání kreditní karty žalovaná osoba celkem čerpala od žalobkyně částku ve výši 11 281,60 Kč a naopak uhradila částku ve výši 2 706 Kč.8. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou osobu k zaplacení celé dlužné částky ve lhůtě 14 dní, a odeslala výzvu dne , datum, .9. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že dále předžalobní výzvu žalovanému zaslal také zástupce žalobkyně z řad advokátů.10. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně se žalovanou osobou sepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout jí revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč, a závazek žalované osoby vrátit poskytnutou částku měsíčními splátkami vždy ve výši 4 % z dlužné částky vč. úroku 26,28 % ročně. Dále byly obsahem smlouvy poplatky a sankce pro případ neplnění smlouvy a právo žalobkyně zesplatnit zůstatek nesplaceného úvěru v případě porušení smlouvy ze strany žalované osoby. Žalobkyně poskytla žalované osobě celkem částku ve výši 11 281,60 Kč, a ta zaplatila žalobkyni celkem částku ve výši 2 706 Kč. Žalovaný uvedl, že má příjem , částka, od zaměstnavatele , právnická osoba, ., a dalších , částka, příjem ostatních členů domácnosti. K výdajům žalobkyně uvedla, že jí byly sděleny ve výši , částka, měsíčně na domácnost, nicméně doložen nebyl žádný příjem, který by žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy. Z registru NRKI vyplynulo, že žalovaný má další závazky v měsíčních splátkách celkem cca , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k zaplacení celé dlužné částky do 14 dní, který odeslala dne , datum, . Žalovaný ničeho dalšího nezaplatil, a to ani na pozdější výzvu zástupce žalobkyně z řad advokátů.11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovaným aniž by jej ověřila, a vycházela z příjmu sděleného a přesto spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla. Ve skutečnosti tak neověřila tvrzený příjem žalovaného (srov. shora), resp. jejich ověření nedoložila soudu. Soud se ztotožňuje s tvrzením žalobkyně potud, že poskytovatel úvěru sice nemusí ověřit všechny výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, ovšem měl by minimálně zohlednit výdaje na bydlení či bez bydlení při porovnání s paušálními výdaji rodinných domácností dle statistiky Českého statistického úřadu (jako pomocného statistického kritéria dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR), a v případě zřetelné odchylky tento nesoulad tím pečlivěji vysvětlit, tak již ze samotného tvrzení žalované a z předložených důkazů vyplývá, že ověřený příjem nebyl zjištěn žádný, když se žalobkyně spokojila s tvrzením žalované. Do tzv. kreditního skóre žalobkyně započetla příjmy, které zjevně nebyly ověřeny nijak. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný je povinen uvést pravdivé údaje, a proto snad není potřeba, aby je poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval, soud sdílí toliko potud, že povinnost uvádět pravdivé údaje spotřebitel má, ovšem nemůže tím nahradit povinnost žalobkyně jeho tvrzení ověřit. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle, které se dovolává žalobkyně.12. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesio