8 C 326/2023-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .) uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč na sdělené číslo účtu pod sjednaným variabilním symbolem. Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit do dne 11.2.2022 spolu s poplatkem ve výši 4 290 Kč, což neučinil, když neuhradila ničeho. Od , datum, je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky a dále smluvní pokutu sjednanou v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky a kapitalizovanou za období , právnická osoba, .2022 do , datum, ve výši 1 184,66 Kč. Dále požadoval úrok, který měl být sjednán ve výši 36 % ročně, přičemž předmětem žaloby byl kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 390 Kč za období od , právnická osoba, .2022 do , právnická osoba, ., Anonymizováno, . Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou a oznámena žalovanému dne , datum, . Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval porovnáním příjmů a výdajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, na kterou bez dalšího odkázal s tím, že disponibilní příjmy měly být zjištěny ve výši 22 300 Kč. Naopak žalovaná osoba se k podané žalobě nevyjádřila.2. Soud nařídil jednání k projednání věci na den , datum, , ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaná osoba se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků., právnická osoba, žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši , částka, jako pracující důchodce, které měly pocházet od , právnická osoba, ., a výdaje ve výši , částka, s tím, že nemá žádné další splátky věřitelům, náklady na bydlení má , částka, a "ostatní výdaje" ve výši , částka, . Z této žádosti jako jediného důkazu ke kontrole úvěruschopnosti nevyplývá, že by sdělené údaje žalovaný jakkoli dokládal, resp. právní předchůdce žalobkyně jakkoli ověřoval.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a dvěma potvrzením o platbě ze dne , datum, a , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla osobě žalované částku 10 000 Kč, poté, co ze stejného běžného účtu přišla "ověřovací platba" 1 Kč. V předložené listině bylo sjednáno, že do , datum, žalovaná má povinnost vrátit jistinu úvěru spolu s poplatkem ve výši 1 997,06 Kč a úrokem ve výši 295,89 Kč, a to jednorázově do 30 dnů.5. Z rámcové smlouvě o postoupení pohledávek z dne , datum, , dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , vč. seznamu postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni.6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , vč. podacího archu ze den , právnická osoba, .2023, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo oznámeno osobě žalované, a současně byla vyzvána, aby zaplatila celou dlužnou částku do 10 dnů ode dne doručení. Naopak z upomínek ze dne , datum, , , datum, , , právnická osoba, .2022, , datum, nemá soud za prokázáno, že by byly odeslány žalované.7. Z předžalobní výzvy, soud zjistil, že byla dne , datum, advokátem žalobkyně, zaslána žalované výzva k plnění.8. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za osobou žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, . Obsahem smlouvy má být závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout osobě žalované částku ve výši 10 000 Kč, a naopak závazek žalované osoby vrátit tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem a úrokem v celkové výši 1 997,06 Kč a 295,89 Kč v jedné splátce dne , datum, . Žalovaná osoba neuhradila nic. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované osoby toliko dotazy, resp. spolehl se na údaje, které žalovaná osoba uvedla v žádosti o úvěr bez jakéhokoli ověření. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky osobě žalované dopisem ze dne , datum, , který odeslala dne , právnická osoba, .2023, a současně ji vyzvala k zaplacení celé dlužné částky do 10 dnů od doručení. Žalovaná osoba ničeho dalšího nezaplatila, a to ani na výzvu zástupce žalobkyně z řad advokátů.9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovaným, aniž by je přiměřeně ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu). Z provedených důkazů nevyplývá ani, že by jakékoli doklady k tvrzeným příjmům žadatel o spotřebitelský úvěr předložil ke dni podpisu žádosti o jeho přidělení, a žalobkyně nepředložila ani jakékoli důkazy k ověření příjmu v tomto řízení (a to ani na základě poučení a výzvy ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř.). Obdobně na straně výdajů bez bližšího určení uvedla, že má výdaje , částka, (a na bydlení , částka, ), přičemž takové výdaje jsou v hrubém rozporu se statisticky výchozími údaji jako je životní minimum a normativní náklady na bydlení, a především tzv. statistika rodinných účtů, kterou vede a zveřejňuje Český statistický úřad, a která pro rok 2022 předpokládá výdaje žalovaného bez zbytných výdajů přesahující cca 10 tis. Kč, tzn. více než jakýkoli příjem žalovaného, který byl ověřen. Výdaje jsou tak zjevně v naprostém rozporu s „právními instituty“ jako je částka životního minima a normativních nákladů na bydlení, a se statistickými údaji, na které se ve svých skutkových tvrzeních obecně žalobkyně odvolává. Soud by nerozporoval postup žalobkyně při započítání výdajů ve výši životního minima jednotlivce a bydlení, resp. především průměrnými statistickými údaji Českého statistického úřadu (tzv. statistika rodinných účtů), a nerozporoval by ani počítání s nižšími částkami, pokud by takové částky byly odůvodněné a doložené. Nicméně je zcela zřejmé, že při neověřeném příjmu nedosahoval příjem ani výše životního minima a normativních nákladů na bydlení, natož statisticky podloženým průměrným výdajům. Nelze proto s odbornou péčí poskytovatele úvěru předpokládat, že na jeho úvěr žadatel splácet může a bude. Ze sděleného příjmu žalovaného nemohla žalobkyně ověřit schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr. Soud ani nemá důvod nesouhlasit, že ověření úvěruschopnosti je podmíněno úplným a pravdivým předáním informací poskytovateli úvěru. Ověření tvrzeného příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr je ovšem bazálním minimem, které je možné a nezbytné po poskytovateli spotřebitelského úvěru požadovat v procesu tzv. ověření úvěruschopnosti dle § 86 ZSÚ. Jakýkoli další postup jednoduchého nominálního odčítání nebo naopak složitých "skóringových modelů" nemůže mít průkazného výsledku, pokud je do něj na počátku dosazen nijak neověřený příjem žadatele o spotřebitelský úvěr. Postupem dle § 86 ZSÚ nelze započítávat příjem, jehož doložení nejen, že není žalobkyně schopna doložit v rámci soudního řízení, ovšem ani s předložených listinných důkazů nevyplývá, že by jej měla k ověřený v okamžiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.10. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, b