8 C 349/2023-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek, a to 1) z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve výši 40 000 Kč, a ten se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem 15 % ročně. Jelikož žalovaný řádně úvěr nesplácel, žalobce úvěr zesplatnil dne , datum, a žádal uhradit celý zůstatek. Žalovaný zůstatek neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, . Zůstatek se skládá z jistiny ve výši 40 000 Kč, poplatků 2 376 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 603,33 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 980,28 Kč; a 2) z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému na základě smlouvy o povoleném debetu či dodatkem ke smlouvě o bankovních službách ze dne , datum, , kterým umožnil žalovanému čerpat úvěr na svém běžném účtu č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, . Jelikož žalovaný přečerpal prostředky do nepovoleného debetu a prostředky řádně neuhradil, ač byl k tomu žalobkyní vyzván, žalobce odstoupil od smlouvy a běžný účet dne , datum, zrušil a pohledávka byla převedena na účet pohledávek z tzv. nepovoleného debetu. Žalovaný zůstatek neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, . Zůstatek se skládá z jistiny ve výši 4 194,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 300,63 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 293,81 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že posoudila schopnost žalovaného řádně splácet na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, ve které žalovaný čestně uvedl svůj příjem a výdaje, přičemž žalobkyně vycházela nejen z údajů uvedených žalovaným, ale ty dále porovnávala s informacemi v interních i externích databázích (SOLUS, NRKI, BRKI, insolvenční rejstřík ad.), a rozsáhlou interní databází, jakož i se statistickými daty a právními instituty státní sociální politiky. Dále uvedla, že je přesvědčena, že žalobkyně svým skóringovým modelem a komplexním přístupem značně převyšuje kusou zákonnou úpravu kontroly úvěruschopnost, zákonné povinnosti i standardy trhu. Uvedla, že vyšla z čestného prohlášení žalovaného o svém příjmu z žádosti ze dne , datum, , v němž žalovaný čestně prohlásil, že má čistý příjem ze závislé činnosti ve výši 30 000 Kč, dále z výdajů na bydlení ve výši 10 000 Kč a ostatních výdajů a pojištění ve výši 300 Kč, dalších výdajů na závazky u žalobkyně ve výši 2 594 Kč a částky životního minima ve výši 4 620 Kč. Dále odkázala na několik rozhodnutí soudů, kterými podporuje své stanovisko, že právní úprava nestanoví přesný postup a povinnosti, které musí poskytovatel úvěru splnit, a ověřování příjmů a výdajů spotřebitele proto není její povinností, pokud je nahradí jinými způsoby ověření. Nakonec poukázala na skutečnost, že pokud nesdělí žadatel o spotřebitelský úvěr řádně veškeré skutečnosti, dopouští se tím trestného činu úvěrového podvodu, a úprava spotřebitelského úvěru nemá chránit nedbalost nebo lhostejnost žadatele při uzavírání smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě věcně nevyjádřil. Soud nařídil jednání k projednání věci na den , datum, , na které se žalobce nedostavil (omluva bez žádosti o odročení) a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli má předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce a žalovaného. Z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.3. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru a reportu průběhu schválení (nedatováno) bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěrový rámec 40 000 Kč bez účelu. Uvedl, že je svobodný, nemá děti, má střední vzdělání bez maturity, žije v nájemním bytě. Jako svůj příjem měl uvést částku ve výši 30 000 Kč čistého měsíčně ze závislé činnosti (čestným prohlášením), tzn. žalobkyně neměla žádné indicie o tom, z jakého zdroje jsou uvedené příjmy žalovaného. Jako své výdaje uvedl žalovaný 10 000 Kč na bydlení 100 Kč pojištění a 200 Kč ostatní výdaje měsíčně, a dále uvedl, že nemá žádné jiné závazky z půjček a úvěrů, nicméně žalobkyně zjistila lustrací registrů, že má povolený debet 3 000 Kč (srov. níže) a úvěr u žalobkyně v celkové výši 122 415,75 Kč s měsíční splátkovou povinností 1 714,36 Kč. Žalobkyně uvedla, že nebyly zjištěny negativní záznamy v registrech.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že obsahem smlouvy měl být závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč bez účelu s termínem čerpání do , datum, . Žalovaný se zavázal žalovaný splácet pravidelnými 96 měsíčními splátkami ve výši 767 Kč, a to vždy ke 25. dni v měsíci, se základní úrokovou sazbou 16,9 % ročně.5. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, ze dne , datum, bylo zjištěno, že tento den byla žalovanému vyplacena částka ve výši 40 000 Kč.6. Z historického výpisu z účtu , tel. číslo, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem úvěr ve výši 40 00 Kč, a naopak mezi , datum, a , datum, zaplatil celkově žalobkyni částku ve výši 338 Kč.7. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, vč. dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě do dne , datum, .8. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný měl u žalobkyně zřízen běžný účet č. , č. účtu, .9. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne , datum, bylo zjištěno, že ve stejný den, kdy byla se žalovaným sjednávána smlouva o úvěru (srov. shora) byla rovněž sjednávána smlouva o spotřebitelském úvěru spočívající v možnosti přečerpání běžného účtu („povolený debet“) až do úvěrového rámce 3 000 Kč.10. Z historického výpisu z účtu , tel. číslo, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem úvěr ve výši 4 194,79 Kč, a nezaplatil žalobkyni žádnou částku.12. Z odstoupení od smlouvy ze dne , datum, a oznámení o zrušení účtu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně na stav „debetu“ na běžném účtu reagovala oznámeními o odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a jeho zrušení, nicméně tyto výzvy neobsahovaly výzvy k zaplacení..13. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužných částek (za „debet“) zástupcem žalobkyně se lhůtou k zaplacení stanovenou dne , datum, .14. Z předložených důkazů soud učinil závěr o následujícím skutkovém stavu: Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému u žalobkyně zřízen dne , datum, běžný účet. Dále byla dne , datum, 1) sepsána listina s názvem smlouva o úvěru, a jejím obsahem měl být závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč s termínem čerpání do , datum, . Žalovaný se zavázal splácet pravidelnými 96 měsíčními splátkami ve výši 727 Kč, a to vždy ke 25. dni v měsíci, se základní úrokovou sazbou 16,9 % ročně, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému celkem částka ve výši 40 000 Kč, ze které žalovaný uhradil částku 338 Kč. Jelikož splácení nebylo v souladu se smlouvou, žalobkyně žádala uhradit celý dluh, a to nejméně výzvou ze dne , datum, se stanovenou lhůtou splatnosti do dne , datum, ; a za 2) byla sepsána listina s názvem smlouva o povoleném debetu, a jejím obsahem měl být závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 3 000 Kč, o který může přečerpat množství finančních prostředků na běžném účtu. Celkem takto žalovaný čerpal částku ve výši 4 194,79 Kč, ze které žalovaný uhradil částku 0 Kč. Žalobkyně následně činila úkony směřující k odstoupení od smlouvy o běžném účtu a jeho zrušení, nicméně žádala uhradit celý dluh z „debetu“ až výzvou ze dne , datum, se stanovenou lhůtou splatnosti do dne , datum, . Žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného především dotazy (vyplněnou žádostí o poskytnutí úvěru – kterou sice nepředložil, ale předložil jím vyplněný „návrh“ ze kterého byly skutečnosti zjištěny). Údaje uvedené žalovaným fakticky neověřoval (jakýmkoli potvrzením o příjmu či výdajích), neboť lustrací interních i externích databází a vlastním skóringem měl úvěruschopnost se sdělenými údaji za ověřenou. Především sdělený čistý měsíční příjem žalovaného v uvedené výši , částka, bez toho, aby žalovaný uvedl jakékoli další detaily o zaměstnavateli nebo vůbec druhu příjmu nemohl ověřit nijak. Současně žalobkyně zjistila, že má žalovaný další úvěry, ačkoli je v žádosti neuvedl. Z dalších důkazů soud nezjistil pro věc žádné významné skutečnosti.15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), resp. o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.). Dle názoru soudu v daném případě žalobce neprokázal, že, postupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 ZSÚ), když se spokojil s informacemi sdělenými žalovaným, aniž by je přiměřeně ověřil (§ 84 ZSÚ). Resp. soud neměl za dostatečně ověřené skutečnosti ohledně příjmu žalovaného, když k ověření tvrzení o příjmu ze z