8 C 391/2023-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na osobě žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, ) uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované osobě poskytnut úvěrový rámec (50 000 Kč, max. 500 000 Kč), který měl být splácen měsíčními splátkami min. 5 % z vyčerpané částky (min. 500 Kč, doporučeně 3 500 Kč) vždy ke každému 17. dni v měsíci od 17.6.2021, což ovšem žalovaná osoba řádně neplnila, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni , datum, , a úvěr stal splatný v celé výši. Celkem žalovaná osoba vyčerpala částku ve výši 85 354,57 Kč a uhradila částku ve výši 43 759 Kč, která byla započtena na čerpanou částku, poplatky, úroky, příp. pojištění a smluvní pokuty. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení déle než 30 dnů. Celý úvěr se stal splatný ve výši 5 389,71 Kč, z nichž požaduje jistinu ve výši 3 619,06 Kč, úrok 575,52 Kč, pojistné 199,75 Kč, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 800 Kč a smluvní pokutu 195,38 Kč. Po odstoupení od smlouvy žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce dále uvedl, že posoudil schopnost žalované řádně splácet na základě informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala lustrací dostupných databází ISIR interních a externích databází a SOLUS. Žalovaná uvedla, že má příjem , částka, a výdaje , částka, , proto měla ke splácení poskytnutého úvěru disponibilní částku , částka, , resp. při doporučené splátce 3 500 Kč ji mělo zůstat ještě dalších , částka, . Žalovaná osoba se k žalobě naopak nevyjádřila a po dobu řízení zůstala nečinná.2. Soud nařídil jednání k projednání věci na den , datum, , ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaná osoba se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.3. Z listiny žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bezdětná a bydlí v družstevním bytě. Své příjmy uvedla ve výši , částka, jako prodavač v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., a výdaje uvedla ve výši , částka, jako náklady domácnosti a , částka, jako další finanční závazky. Z této žádosti jako jediného důkazu ke kontrole úvěruschopnosti nevyplývá, že by sdělené údaje žalovaný jakkoli dokládal, resp. právní předchůdce žalobkyně jakkoli ověřoval.4. Z listin žádosti o úvěr, rámcové smlouvy ze dne , datum, a specifických podmínek (přílohy smlouvy o revolvingovém úvěru) a formuláře standardních informací bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla osobě žalované úvěrový rámec 50 000 Kč, když smlouva byla sjednávána prostřednictvím zprostředkovatele , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a samostatný úvěr byl čerpán na zboží (není předmětem řízení) a její součástí bylo sjednání revolvingového úvěru prostřednictvím kreditní karty na dobu neurčitou s úrokem 22,68 % ročně se splátkou každého 17. dne v měsíci min. 5 % z dlužné částky (min. 500 Kč).5. Z listiny výpisu z úvěrového účtu č. , hodnota, a samotných tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že celkem žalovaná vyčerpala částku ve výši 85 354,57 Kč a uhradila částku ve výši 43 759 Kč.6. Z listin rámcové smlouvy o postoupení pohledávek z dne , datum, , dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , vč. seznamu postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z listiny oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo oznámeno osobě žalované7. Z listin výzvy žalobce (postupníka) ze dne , datum, vč. podacího archu ze den , datum, , bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila celou dlužnou částku do , datum, .8. Z listiny předžalobní výzvy, soud zjistil, že byla dne , datum, advokátem žalobkyně, zaslána žalované výzva k plnění.9. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za osobou žalovanou ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, . Obsahem smlouvy má být závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout osobě žalované úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, a naopak závazek žalované osoby vrátit tyto prostředky spolu s dalšími poplatky a úrokem 22,68 % měsíčně vždy min. ve výši 5 % z dlužné částky ke každému 17. dni v měsíci (min. 500 Kč, doporučeně 3 500 Kč). Žalovaná celkem vyčerpala částku ve výši 85 354,57 Kč a uhradila částku ve výši 43 759 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované osoby toliko dotazy, resp. spolehl se na údaje, které žalovaná osoba uvedla v žádosti o úvěr bez jakéhokoli ověření s tím, že vyšel z příjmu , částka, měsíčně a výdajů , částka, měsíčně (žalovaná uvedla , částka, na domácnost v družstevním bytě jako svobodná a bezdětná, a , částka, na další finanční závazky). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky do , datum, po postoupení pohledávky. Žalovaná osoba ničeho dalšího nezaplatila, a to ani na výzvu zástupce žalobkyně z řad advokátů.10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovaným, aniž by je přiměřeně ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu). Z provedených důkazů nevyplývá ani, že by jakékoli doklady k tvrzeným příjmům žadatel o spotřebitelský úvěr předložil ke dni podpisu žádosti o jeho přidělení, a žalobkyně nepředložila ani jakékoli důkazy k ověření příjmu v tomto řízení (a to ani na základě poučení a výzvy ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř., resp. výzvy k doplnění před soudním jednáním, když na to se žalobkyně nedostavila, a proto jí nemohl soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř.). Obdobně na straně výdajů bez bližšího určení uvedla, že má výdaje , částka, (na domácnost) a , částka, (na jiné závazky), přičemž takové výdaje jsou v hrubém rozporu se statisticky výchozími údaji jako je životní minimum a normativní náklady na bydlení, a především tzv. statistika rodinných účtů, kterou vede a zveřejňuje Český statistický úřad, a která pro rok 2021 předpokládá výdaje žalovaného bez zbytných výdajů přesahující cca 10 tis. Kč, tzn. více než jakýkoli příjem žalovaného, který byl ověřen, ale rovněž více než neověřený sdělený příjem a doporučená splátka revolvingového úvěru (o tom, že současně byl sjednán další úvěr na zboží nemluvě). Výdaje jsou také zjevně v naprostém rozporu s „právními instituty“ jako je částka životního minima a normativních nákladů na bydlení, a se statistickými údaji, na které se ve svých skutkových tvrzeních obecně žalobkyně odvolává. Soud by nerozporoval postup žalobkyně při započítání výdajů ve výši životního minima jednotlivce a bydlení, resp. především průměrnými statistickými údaji Českého statistického úřadu (tzv. statistika rodinných účtů), a nerozporoval by ani počítání s nižšími částkami, pokud by takové částky byly odůvodněné a doložené. Nicméně je zcela zřejmé, že při neověřeném příjmu nedosahoval příjem ani výše životního minima a normativních nákladů na bydlení, natož statisticky podloženým průměrným výdajům. Nelze proto s odbornou péčí poskytovatele úvěru předpokládat, že na jeho úvěr žadatel splácet může a bude. Ze sděleného příjmu žalovaného nemohla žalobkyně ověřit schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr. Soud ani nemá důvod nesouhlasit, že ověření úvěruschopnosti je podmíněno úplným a pravdivým předáním informací poskytovateli úvěru. Ověření tvrzeného příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr je ovšem bazálním minimem, které je možné a nezbytné po poskytovateli spotřebitelského úvěru požadovat v procesu tzv. ověření úvěruschopnosti dle § 86 ZSÚ. Jakýkoli další postup jednoduchého nominálního odčítání nebo naopak složitých "skóringových modelů" nemůže mít průkazného výsledku, pokud je do něj na počátku dosazen nijak neověřený příjem žadatele o spotřebitelský úvěr. Postupem dle § 86 ZSÚ nelze započítávat příjem, jehož doložení nejen, že není žalobkyně schopna doložit v rámci soudního řízení, ovšem ani s předložených listinných důkazů nevyplývá, že by jej měla k ověřený v okamžiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.11. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní