29 C 466/2025-32 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši celkem , částka, s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese , Adresa žalované, , a to v období od , datum, do , datum, . Žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, částku , částka, splatnou dne , datum, , fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, částku , částka, splatnou dne , datum, , fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, částku , částka, splatnou dne , datum, , fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, částku , částka, splatnou dne , datum, a fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, částku , částka, splatnou dne , datum, dodávky elektřiny, smluvní pokutu a montážní práce. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku nezaplatila. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z těchto dlužných částek v zákonné výši ode dne následujícího po dni splatnosti faktur. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.2. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaná uzavřela kupní Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, . Na základě této smlouvy žalovaná odebírala od žalobkyně elektřinu a za takto odebranou elektřinu se zavázala hradit stanovenou kupní cenu. Žalovaná odebírala elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa , adresa, . Žalovaná neuhradila žalobkyni fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, částku , částka, splatnou dne , datum, , fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, částku , částka, splatnou dne , datum, , fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, částku , částka, splatnou dne , datum, a fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, částku , částka, splatnou dne , datum, za dodávky elektřiny, smluvní pokutu a montážní práce. Výše uvedené faktury se vztahují k odběrnému místu shora uvedenému. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy. Soud ve věci vycházel z provedených důkazů, zejména smlouvy o dodávce elektřiny, faktur, obchodních podmínek, upomínky a dalších důkazů založených ve spise.3. Do prodlení se zaplacením kupní ceny za elektřinu se žalovaná dostala dne , datum, (splatnost poslední faktury) a od následujícího dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2014 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky tak, jak v žalobě navrhla žalobkyně, v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Žalovaný dluh byl posouzen jako dluh na energiích dle kupní smlouvy (§ 2079 obč.z.).4. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.6. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru, první tři úkony), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci. K tomu soud uvádí, že se zcela zjevně o formulářovou žalobu jedná, když jednotlivé žaloby žalobkyně podobného typu se liší pouze základními údaji, např. označením žalovaných, datem uzavření smlouvy, označením odběrného místa a údaji z žalovaných faktur, případně jejich textace je obsahově výrazně podobná, pokud není shodná. Není porušením práva na právní pomoc, nepřizná-li soud náhradu nákladů úspěšnému účastníku, pokud jsou naplněna zákonná kritéria, za nichž soud náhradu nákladů přiznat nemůže, např. proto, že jde o náklady, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Soud dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, ve kterém Ústavní soud vymezil pojem formulářové žaloby tak, že zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření takové žaloby, bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Ústavní soud dále uvedl, že úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby a další návrhy lze kvalifikovat jako administrativní úkony, byť i s nimi vznikají žalobci náklady. Z toho lze uzavřít, že jednak podaná žaloba je formulářovou žalobou tak, jak ji vymezil Ústavní soud, a dále že § 14b advokátního tarifu není v rozporu s ústavním pořádkem, naopak přiměřeně zohledňuje uvedenou judikaturu Ústavního soudu.7. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.