33 C 140/2025-34 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 825,67 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“), na základě které byla žalovanému dočasně poskytnuta částka 100 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky byl sjednán úrok ve výši 19,99 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč. Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, se účastníci dohodli na odložení splátek tak, že žalovaný nemusel uhradit splátky splatné dne , datum, a , datum, , čímž došlo o navýšení celkové výše úroků za dobu odložení splatnosti. Žalovaný sjednané splátky neplnil, když uhradil pouze splátky od , datum, do , datum, . Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče. Žalovaný v rámci úvěrové žádosti uvedl příjem ve výši 30 000 Kč měsíčně. Dále žalovaný uvedl, že žije s partnerkou, vyživuje dvě děti a bydlí v nájmu. Příjem ze zaměstnání byl ověřen výpisy z bankovního účtu klienta. Žalovaný dále uvedl měsíční výdaje domácnosti ve výši 20 200 Kč. Tyto náklady byly porovnány s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Platby na další závazky byly zjišťovány prostřednictvím úvěrových registrů NRKI/BRKI. Žalovaný byl dále prověřován v registru SOLUS a insolvenčním rejstříku bez negativního nálezu. Na základě výše uvedených ujištění nebylo u žalovaného identifikováno riziko exekuce. Po zohlednění ověřených příjmů ve výši 30 000 Kč byl stanoven disponibilní příjem ve výši 6 161 Kč. Disponibilní příjem žalovaného tak převyšoval měsíční splátku ve výši 2 083 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. , hodnota, , výpisu z běžného účtu ze dne , datum, , smlouvy o úvěru ze dne , datum, a potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 13. 2. 2025soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 185 Kč měsíčně ve 102 měsíčních splátkách po 2 268 Kč. První splátka byla splatná do , datum, .4. Z dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci se dne , datum, dohodli na odkladu splátek, kdy žalovaný nemusel uhradit splátky splatné dne , datum, a , datum, , čímž došlo k navýšení celkových úroků na částku 217 732,59 Kč a prodloužení doby splácení do , datum, .5. Z úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna požadovat úhradu celého dluhu v případě, že žalovaný neuhradil splátku ve lhůtě splatnosti.6. Ze splátkového kalendáře ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 32 252 Kč.7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 105 730,36 Kč do , datum, .8. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem ve výši 30 000 Kč a měsíční výdaje v souhrnné výši 20 200 Kč.9. Z výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni , datum, ve výši 975,90 Kč.10. Z výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni , datum, ve výši 2 961,36 Kč s tím, že dne , datum, byla na účet žalovaného připsána částka 10 000 Kč představující čerpání úvěru.11. Z výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni , datum, ve výši 2 284,69 Kč s tím, že dne , datum, byla na účet žalovaného připsána částka 3 000 Kč představující čerpání úvěru.12. Z listiny označené „úvěrová zpráva“ soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.13. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:14. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 185 Kč měsíčně ve 102 měsíčních splátkách po 2 268 Kč. První splátka byla splatná do , datum, . Dne , datum, se účastníci dohodli na odkladu splátek, kdy žalovaný nemusel uhradit splátky splatné dne , datum, a , datum, , čímž došlo k navýšení celkových úroků na částku 217 732,59 Kč a prodloužení doby splácení do , datum, . Žalobkyně byla oprávněna požadovat úhradu celého dluhu v případě, že žalovaný neuhradil splátku ve lhůtě splatnosti. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 32 252 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 105 730,36 Kč do , datum, . Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem ve výši 30 000 Kč a měsíční výdaje v souhrnné výši 20 200 Kč. Konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni , datum, ve výši 975,90 Kč. Konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni , datum, ve výši 2 961,36 Kč s tím, že dne , datum, byla na účet žalovaného připsána částka 10 000 Kč představující čerpání úvěru. Konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni , datum, ve výši 2 284,69 Kč s tím, že dne , datum, byla na účet žalovaného připsána částka 3 000 Kč představující čerpání úvěru.15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, pov