37 C 10/2025-46 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem , částka, s příslušenstvím. Žalovaný nárok dovozovala z pohledávek vzniklých na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Na základě smlouvy ze dne , datum, původní věřitel půjčil žalovanému částku , částka, s tím, že měl původnímu věřiteli vrátit ve 20 měsíčních splátkách celkem , částka, . Žalovaný na svůj dluh částečně plnil částku , částka, , zbývající část dlužné částky žalobkyně uplatňuje v tomto řízení, neboť tuto pohledávku nabyla od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudil původní věřitel schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí.2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní a k věci se nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci konal ústní jednání dne , datum, , na které byli účastníci řádně předvoláni. Žalobkyně se jednání zúčastnila prostřednictvím svého zástupce, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal v jeho nepřítomnosti.4. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav:5. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek) uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným. Žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, převzal od původního věřitele v hotovosti částku , částka, , za což se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku , částka, (tvořenou zápůjčkou ve výši , částka, , úrokem ve výši , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, ). Částku ve výši , částka, se pak zavázal vrátit původnímu věřiteli ve 20 měsíčních splátkách po , částka, (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). Žalovaný před poskytnutím úvěru při vyplnění zákaznické karty uvedl, že bydlí u rodičů, je zaměstnaný na dobu neurčitou, nemá vyživovací povinnost, je ženatý, má střední vzdělání, jeho měsíční čistý příjem (mzda) činí , částka, a jeho odhadované měsíční výdaje jsou ve výši , částka, (, částka, bydlení a energie, , částka, výdaje na jídlo, dopravu a osobní náklady a , částka, splátky stávajících úvěrů). Údaje měly být ověřeny podle výpisů z účtu a pracovní smlouvy (žádost o úvěr ze dne , datum, ). Za měsíc srpen 2022 obdržel žalovaný od zaměstnavatele mzdu ve výši 23 525 (příchozí platba na č. l. 23). Za měsíc červenec 2022 obdržel žalovaný od zaměstnavatele mzdu ve výši 22 843 (příchozí platba na č. l. 23). Za měsíc červen 2022 obdržel žalovaný od zaměstnavatele mzdu ve výši 25 020 (příchozí platba na č. l. 24). Žalovaný na poskytnutou půjčku hradil částku , částka, (přehled plateb v hotovosti). Žalovaný byl o postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni vyrozuměn dopisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Dlužnou částku pak žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně (předžalobní výzva ze dne , datum, vč. podacího lístku).6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.7. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.8. Protože původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil sporné pohledávky dle 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.9. Soud učinil závěr, že mezi původním věřitelem, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“).10. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. V daném případě se původní věřitel zajímal o majetkové poměry žalovaného, nicméně již ze samotné žádosti o úvěr a údajů v ní uvedených je zřejmé, že žalovaný v době žádosti o úvěr nedisponoval dostatečným použitelným měsíčním příjmem ke splácení sjednaných splátek. Ty byly ve výši , částka, a sám původní věřitel v žádosti o úvěr zjistil, že na základě tvrzení žalovaného jsou je jeho použitelný měsíční příjem (rozdíl mezi příjmy a výdaji) činí , částka, . Tyto popsané zjevné rozpory pak měly původního věřitele vést buď k jejich odstranění anebo (více pravděpodobně) k zamítnutí žádosti o úvěr. Jelikož tedy panovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 ZSÚ).13. Žalobkyně byla na jednání poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit důkazní návrhy k prokázání tvrzení ohledně splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Na toto poučení zástupce žalobkyně nenavrhnul ničeho dalšího.14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaný uhradil částku , částka, . K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.15. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši , částka, , když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen danou částku žalobci zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitnul v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.16. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalovaného (i s ohledem na jeho deklarovaný příjem pocházející ze zaměstnání), aby žalobkyni zbývající dlužnou