37 C 192/2025-81 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení a náklady na vymáhání pohledávky ve výši , částka, . Nárok dovozovala z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastnicemi dne , datum, . Žalovaná se měla zavázat splácet jistinu společně se smluvním úrokem v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení se splacením již , datum, . Žalobkyně adresovala žalované dvě upomínky, nicméně žalovaná zůstala v prodlení a úvěr nesplácela. Žalobkyně tedy přikročila k tzv. zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně uvedla, že před sjednáním smlouvy řádně a s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě údajů a dokumentů poskytnutých žalovanou a dále nahlédnutím do veřejných i privátních databází a dlužnických systémů. Uvedla, že žalovaná deklarovala měsíční příjem , částka, , což bylo ověřeno porovnáním s výpisem z bankovního účtu žalované za poslední tři měsíce před sjednáním smlouvy o úvěru. Co se týče výdajů, žalobkyně vycházela z minimální fixní hodnoty nákladů na bydlení ve výši , částka, a nákladů domácnosti ve výši , částka, . Z registru SOLUS zjistila, že žalovaná má měsíční výdaje na závazky ve výši , částka, a výbornou platební morálku. K výdajům dále připočetla , částka, jako rezervu na nenadálé výdaje. Porovnáním příjmů a výdajů učinila závěr, že každý měsíc disponuje částkou , částka, , a je tedy schopná splácet sjednanou splátku. Rovněž žalovaná nebyla v úpadku ani proti ní nebyla vedena exekuce. Žalobkyně sdělila, že žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou zaplatila celkem , částka, .2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že sjednanou smlouvu považuje za neplatnou, a to ze dvou důvodů. Zaprvé, sjednaná úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, protože obsahuje RPSN ve výši 792 %, resp. sjednanou úrokovou sazbu ve výši 20 % měsíčně (240 % ročně). Zadruhé, žalobkyně před sjednáním smlouvy dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.3. Soud ve věci dne , datum, konal jednání, ze kterého se žalobkyně prostřednictvím advokáta omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti účastnic.4. Z předložených listin a nesporných tvrzení učinil soud následující skutkové závěry. Žalobkyně a žalovaná odsouhlasily dne , datum, elektronickým způsobem znění smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zejména zavázala poskytnout žalované částku , částka, na uvedený bankovní účet a žalovaná se zavázala jistinu splatit společně s úrokem , částka, do 12 měsíců (nesporná tvrzení, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , fotokopie průkazu pojištěnce žalované, fotokopie OP žalované). Žalobkyně si před odsouhlasením smlouvy vyžádala informace o žalované z insolvenčního rejstříku (bez aktivní insolvence), z Centrální evidence exekucí (bez aktivní exekuce) a registru SOLUS (závazky v měsíční výši , částka, ) (datový výstup z Credit Info CEE). V souvislosti se smlouvou žalovaná žalobkyni doposud zaplatila , částka, (nesporná tvrzení). Dne , datum, advokát žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku (předžalobní upomínka vč. podacího lístku).5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, přičemž ve věci aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“).6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, a proto je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěr se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.10. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložila v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů. Příjmy měly být doloženy výpisem z účtu žalované za poslední tři měsíce před sjednáním úvěru, ovšem žalobkyně předložila soudu dokument nazvaný JSONdata.txt, z něhož nelze žádný způsobem vyčíst tvrzené informace. Soubor obsahuje patrně elektronický kód tvrzeného výpisu z účtu, ovšem pro účely dokazování jde o zcela nepoužitelnou listinu. Soud tedy neměl tvrzenou výši měsíčních příjmů za prokázanou, a tudíž ani nemohl vzít za prokázané, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. S ohledem na to posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ.11. Jelikož se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání ve věci, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit důkazní návrhy k prokázání tvrzení ohledně splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. S neunesením důkazního břemene se pak pojí odpovídající procesní důsledky – v tomto případě částečný neúspěch ve věci.12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacené (žalované) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaná uhradila částku , částka, . K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.13. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaná se ještě nemohla ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši , částka, , když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalované určí dobu, v níž bude žalovaná povinna danou částku žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaná dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatila, by bylo možno uvažovat o tom, že se žal