37 C 279/2024-81 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uplatněný nárok dovozovala z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „banka“ či „původní věřitel“ či „právní předchůdce“). Jelikož žalovaná nesplácela předepsané splátky řádně a včas, banka úvěr tzv. zesplatnila a žalované vznikla povinnost vrátit najednou dosud nesplacenou jistinu včetně příslušenství. Uplatněná částka se skládala z nesplacené jistiny úvěru, smluvní pokuty, kapitalizovaných smluvních úroků, kapitalizovaných úroků z prodlení a poplatků. Pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla bankou postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a následně byla postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná na podanou žalobu nereagovala a zůstala v řízení zcela pasivní.3. Soud ve věci konal dvě jednání ve dnech , datum, a , datum, , kterých se zúčastnil zástupce žalobkyně. Žalovaná se v obou případech jednání bez omluvy nezúčastnila. Soud tedy věc projednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.4. Soud na základě provedených listin dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Banka a žalovaná dne , datum, odsouhlasila návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jehož obsahem byl závazek banky poskytnout žalované částku , částka, a žalovaná se tuto částku včetně smluvního úroku ve výši 5,62 % ročně zavázala splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši , částka, . , adresa, 000 Kč měla být z větší části použita na úhradu stávajících závazků žalované z úvěrových smluv u banky a u společnosti PROFI , právnická osoba, . Zbývající částka ve výši , částka, měla být žalované poskytnuta jako neúčelový spotřebitelský úvěr (akceptace návrhu smlouvy ze dne , datum, , návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). V návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí , částka, z trvalého invalidního důchodu, je svobodná a žije sama v domě v jejím vlastnictví. Ohledně výdajů uvedla pouze celkovou částku dosavadních splátek ve výši , částka, (návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). Banka zaslala dne , datum, žalované přípis, kterým jí oznámila, že ke dni , datum, dojde k zesplatnění dosud nesplaceného úvěru, neboť žalovaná nesplácela sjednané splátky řádně a včas (prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou ze dne , datum, ). Banka, resp. její insolvenční správkyně, sjednala dne , datum, se společností , právnická osoba, ., smlouvu o postoupení pohledávek, kterou došlo k postoupení mj. pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy č. , hodnota, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). O postoupení byla žalovaná vyrozuměna přípisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, dále společnost , právnická osoba, ., postoupila žalobkyni s účinností ke dni , datum, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). O postoupení byla žalovaná vyrozuměna přípisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Dne , datum, zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dluhu (předžalobní upomínka ze dne , datum, vč. dodejky). Žalovaná bance v období od srpna 2019 do června 2021 zaplatila celkem , částka, (výpisy z účtu na č. l. 24 až 27, tvrzení žalobkyně).5. Popsaný skutkový stav soud po právní stránce zhodnotil následovně. Soud učinil závěr, že mezi bankou, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“).6. Předchůdce žalobkyně tedy byl povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalované-spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.7. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti stanovené v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně uvedla, že předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy a výdaje žalovaného a nahlížel do registru BRKI, ISIR a evidence exekucí.8. Soud nicméně shledal jako nedostatečnou péči, s níž předchůdce žalobkyně přistoupil k vyhodnocení příjmů i výdajů žalované. Předchůdce žalobkyně se spokojil s tvrzením žalované o výši příjmu, který měl navíc původ v trvalém invalidním důchodu, což samo o sobě naznačuje, že výdělkové možnosti žalované jsou značně zmenšeny. Zdroj příjmu navíc nijak nedoložila, resp. žalobkyní toto nebylo doloženo. Pokud jde o výdaje žalované, jejich přezkum nebyl žádným způsobem doložen a z důkazů nevyplývá, že by předchůdce žalobkyně po žalované jejich doložení požadoval, když se spokojil pouze s částkou vynakládanou na dosavadní splátky úvěrů (a tyto byly uhrazeny a konsolidovány sjednávaným úvěrem). V návrhu smlouvy není uvedeno, jaké výdaje žalovaná vynakládá na pravidelné „mandatorní“ výdaje – energie, jídlo, dopravu, osobní výdaje a další. Předchůdce žalobkyně tedy nemohl vědět, jakým disponibilním příjmem žalovaná operuje a zda bude schopna poskytnutý úvěr řádně splácet.9. Nelze přistoupit na výklad, že poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ZSÚ splní svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost tím, že slepě uvěří údajům v žádosti s tím, že žadatel o úvěr má povinnost jednat v právním styku poctivě. Takový výklad je účelový a odporující účelu § 86 ZSÚ. Smyslem úpravy je zabránit rizikovému úvěrování spotřebitelů a zabránění propadu do dluhové spirály, kdy spotřebitelé-dlužníci často „vytloukají klín klínem“ nebo spíše „vytloukají dluh dluhem“. Žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru je obchodní profesionál a musí vynaložit odbornou péči k ověření schopnosti žadatele splácet požadovaný úvěr. Součástí takového postupu pak jistě nemůže být naivní důvěra v údaje tvrzené žadatelem anebo zvolení způsobu jejich interpretace tak, aby podporovaly schopnost žadatele úvěr splácet. Poskytovatel nemá povinnost úvěr poskytnout. Naopak má povinnost poskytnutí úvěru odmítnout v případě pochybností o schopnosti žadatele úvěr splácet.10. Soud tedy uzavírá, že předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr podle § 86 ZSÚ.11. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ.12. Soud na jednání žalobkyni (jejího advokáta) poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy ohledně splnění povinnosti právního předchůdce zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Na toto poučení nic dalšího neuvedla.13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně žalované poskytl částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzený (předchůdce žalobkyně) přenechal obohacené (žalované) bez právního důvodu uvedenou částku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku , částka, . K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka