8 C 379/2025-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se podanou žalobou (elektronickým platebním rozkazem) domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „předchůdkyně“) prostřednictvím internetových stránek , název, uzavřela dne , datum, smlouvu o , název, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši , částka, na sdělené číslo účtu. Žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit, ale dostala se do prodlení. V poslední upomínce ze dne , datum, byl úvěr zesplatněn (jistina , částka, , úrok , částka, ). Od , datum, je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala „dle tvrzení žalované o příjmech a výdajích“ a lustrací dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI, což ale není dle vlastních slov schopna doložit. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.3. Žalobkyně se z jednání omluvila, aniž by žádala odročení jednání. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač měla doručení předvolání vykázáno, neomluvila se ani nepožádala o odročení jednání, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobkyní. Z předložených listin označené jako , název, č. , hodnota, ze dne , datum, , jejichž součástí byly obchodní podmínky předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že je na nich zachyceno jednání mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, listiny nejsou opatřeny podpisem žalované, přičemž je z důkazů patrno, že jednání mezi účastníky probíhalo elektronicky (potvrzení kodem). Na základě uvedených smluv předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši , částka, s možností opakovaného čerpání, a žalovaná se zavázala tuto částku splácet pravidelnými měsíčními splátkami (první ve výši , částka, ) dle vyúčtování v „zákaznickém účtu“ a sms a emailové zprávě, a to vč. úroku 200 % ročně. Součástí smluv je rovněž ujednání o možnosti zesplatnit úvěr v celé výši při prodlení spotřebitele a smluvní pokuta z dlužné částky jistiny v prodlení 0,1 % denně.5. Z výpisů z účtu předchůdce žalobkyně , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaná dne , datum, zaslala na její účet částku ve výši , částka, , a předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalované dne , datum, částku ve výši , částka, . Sjednaná částka tedy byla žalované poskytnuta.6. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobkyně žalovanou vyzýval k zaplacení dlužné částky po „zesplatnění“ s tím, že k tomuto dni jistina činí , částka, . Odeslání této výzvy žalované nicméně soud nemá za prokázané.7. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, vč. podacího lístku má soud za zjištěné, že žalobkyně prostřednictvím zástupce z řad advokátů vyzývala žalovanou k zaplacení ve lhůtě 3 dnů s tím, že odeslána byla výzva dne , datum, .8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalovanému.9. Žalobkyně v žalobě ani netvrdí ani neprokazuje, že při sjednání úvěru předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy žalovaného nebo jeho výdaje z hlediska posouzení jeho úvěruschopnosti.10. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena žalované. Co se týče úvěruschopnosti, dle vlastního tvrzení žalobkyně, resp. předchůdkyně, vycházela ze sdělení žalované o příjmech a výdajích, a další skutečnosti kontroly úvěruschopnosti nebyly doloženy. Soud ani nemohl poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně (původní poskytovatelka spotřebitelského úvěru , právnická osoba, ) sepsali smlouvu o , název, č. , hodnota, ze dne , datum, prostředky komunikace na dálku, na základě které byla žalované vyplacena částka ve výši , částka, na účet, který žalovaná sdělila. Ke dni , datum, činila dlužná „jistina“ částku ve výši , částka, , ze které dále neuhradila žalovaná ničeho, a to ani na základě výzvy odeslané dne , datum, s uloženou lhůtou 3 dnů.11. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. Společnost , právnická osoba, v souladu s § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.) bylo prokázáno. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele a tuto skutečnost oznámila žalované (§ 1880 o.z.).12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o , název, úvěru dle § 2395 o.z., na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), když nebylo prokázáno, že by si jakékoliv informace od spotřebitele vyžádala či ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora); soud ani nemohl poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se nedostavila k prvnímu jednání ve věci. Soud tedy nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet , název, úvěr, který ostatně nesplácela.13. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 201614. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o. z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované osobě tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná osoba je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalov