8 C 465/2025-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se podanou žalobou (elektronickým platebním rozkazem) domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná osoba se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „předchůdkyně“) prostřednictvím internetových stránek , název, uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované osobě částku ve výši , částka, na sdělené číslo účtu, následně navýšené na , částka, . Žalovaná osoba se zavázala předmětnou částku vrátit do dne , datum, , ale dostala se do prodlení, a dále ničeho nezaplatila ani na základě 3 upomínek. Celková výše dluhu je ve výši , částka, (jistina , částka, , úrok kapitalizovaný ve výši , částka, a smluvní pokuta kapitalizovaná ve výši , částka, ). Od , datum, je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala „dle tvrzení žalované o příjmech a výdajích“ a lustrací dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI a SOLUS, což ale není dle vlastních slov schopna doložit, když nedisponuje příslušnou dokumentací. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.3. Žalobkyně se z jednání omluvila, aniž by žádala odročení jednání. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač měla doručení předvolání vykázáno, neomluvila se ani nepožádala o odročení jednání, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobkyní. Z předložených listin označených jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, vč. 8 dodatků, soud zjistil, že je na nich zachyceno jednání mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, listiny nejsou opatřeny podpisem žalované, přičemž je z důkazů patrno, že jednání mezi účastníky probíhalo elektronicky (potvrzení kodem). Na základě původní smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalované osobě částku ve výši , částka, s datem splatnosti do dne , datum, , dle dodatků č. , hodnota, – 7 byla postupně navyšována sjednaná částka do výše , částka, , resp. , částka, , resp. , částka, , resp. , částka, , resp. , částka, , resp. , částka, , resp. , částka, ; dodatkem č. , hodnota, následně došlo ke změně dne splatnosti na , datum, . Součástí smlouvy je rovněž ujednání o smluvní pokutě z dlužné částky jistiny v prodlení 0,1 % denně.5. Z listiny výpisu z účtu , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaná osoba dne , datum, zaslala na účet žalobkyně částku ve výši , částka, jako součást procesu uzavření smlouvy.6. Z výpisů z účtu předchůdce žalobkyně , právnická osoba, bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalované osoby postupně částku ve výši , částka, (dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, ). Žalobkyně naopak neprokázala předloženými důkazy, že by byla žalované osobě poskytnuta částka ve výši , částka, , a jelikož se k nařízenému prvnímu jednání ve věci nedostavila, nebylo možné ji ani poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř.7. Z upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobkyně žalovanou vyzýval k zaplacení dlužné částky. Odeslání této výzvy žalované osobě nicméně soud nemá za prokázané.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalovanému.9. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, vč. podacího lístku má soud za zjištěné, že žalobkyně prostřednictvím zástupce z řad advokátů vyzývala žalovanou k zaplacení ve lhůtě 3 dnů s tím, že odeslána byla výzva dne , datum, .10. Žalobkyně v žalobě ani netvrdí ani neprokazuje, že při sjednání úvěru předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy žalovaného nebo jeho výdaje z hlediska posouzení jeho úvěruschopnosti; naopak výslovně uvádí, že nemá k dispozici žádnou dokumentaci, kterou by bylo možné tvrzení o kontrole úvěruschopnosti prokázat.11. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena osobě žalované. Co se týče úvěruschopnosti, dle vlastního tvrzení žalobkyně, resp. předchůdkyně, vycházela toliko ze sdělení žalované osoby o příjmech a výdajích, a toto tvrzení ani tvrzení o kontrole registrů (srov. shora) nebyly doloženy, když žalobkyně výslovně prohlásila, že nemá žádnou dokumentaci k dispozici. Soud ani nemohl poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně (původní poskytovatelka spotřebitelského úvěru , právnická osoba, ) sepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, prostředky komunikace na dálku, na základě které byla žalované vyplacena sjednaná částka ve výši , částka, na účet, který žalovaná sdělila, následně dodatky č. , hodnota, až 7 byla navyšována částka poskytnutá žalované osobě až do výše , částka, (když dodatkem č., hodnota, byla prodloužena splatnost z , datum, do , datum, ), nicméně prokázáno bylo listinnými důkazy poskytnutí toliko , částka, na účet žalované osoby. Ke dni , datum, tak činila dlužná „jistina“ částku ve výši , částka, , ze které dále neuhradila žalovaná ničeho, a to ani na základě výzvy odeslané spolu s oznámením o postoupení pohledávky dne , datum, s uloženou lhůtou 3 dnů. Soud tak nemá za prokázané, že by byla žalované osoby poskytnuta celá tvrzená částka , částka, , a jelikož se k nařízenému prvnímu jednání ve věci nedostavila, nebylo možné ji ani poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř.12. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. Společnost , právnická osoba, v souladu s § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.) bylo prokázáno. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele a tuto skutečnost oznámila žalované (§ 1880 o.z.).13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o.z., na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), když nebylo prokázáno, že by si jakékoliv informace od spotřebitele vyžádala či ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora. Soud tedy nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, který ostatně nesplácela.14. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjd