11 C 240/2025-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10 126,80 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 984 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně půjčila a poskytla žalovanému celkem částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit navíc poplatek za poskytnutí jistiny ve výši 35 % z jistiny, což činí 1 750 Kč, dále poplatek za „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč a poplatek za volitelnou službu „SMS servis“ ve výši 35 Kč. Dostal se do prodlení se splacením za období prvních 90 dní (, datum, do , datum, ), jehož kapitalizovaná výše smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně činí 3 142,80 Kč. Na pohledávku uhradil žalovaný 0 Kč. Žalobkyně v žalobě sama navrhla projednání věci bez nařízení jednání s tím, že pokud by soud nárok žalobkyně neuznal, žádá, aby soud posoudil její nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení a přiznal nárok pouze v části jistiny.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).4. Z listin založených ve spise (smlouva o úvěru pod VS , var. symbol, ze dne , datum, , potvrzení o platbě ve výši 5 000 Kč ze dne , datum, , výzvy k úhradě ze dne , datum, ) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku v celkové výši 5 000 Kč, kterou převedla na bankovní účet žalovaného. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti žalobkyni částku neuhradil. Žalovanému vznikl vůči žalobkyni dluh v celkové výši 5 000 Kč, který dosud ani přes výzvu neuhradil. S ohledem na neplatnost smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěru schopnosti byl dluh posouzen jako dluh z bezdůvodného obohacení, a takto byl i od počátku žalován.5. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je co do částky 5 000 Kč důvodný a podložený příslušnými důkazy (výrok I. tohoto rozsudku), když soud žalobkyni přiznal žalobou uplatněnou částku jako dluh z bezdůvodného obohacení. V ostatním nárok žalobkyně výrokem II. zamítl.8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla úspěch pouze v částce 5 000 Kč, ve větší míře – částka 5 126,80 Kč, byla neúspěšná. Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. Žalovaný byl v řízení procesně neaktivní.