11 C 242/2025-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 16 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a náhrady nákladů řízení z důvodu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, ) prostřednictvím internetových stránek uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně (resp. její právní předchůdce) půjčila a poskytla žalované celkem částku ve výši 16 000 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ) přešla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně dodatku č. , hodnota, , na společnost , Jméno žalobkyně, ., tj. žalobkyni.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).4. Z listin založených ve spise (smlouva o úvěru č. , hodnota, , dodatku č. , hodnota, a 2 ke smlouvě o úvěru – formulář informace, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , potvrzení o platbě ve výši 10 000 Kč, 5 000 Kč a 1 000 Kč, výzvy k úhradě ze dne , datum, ) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku v celkové výši 16 000 Kč, kterou převedla na bankovní účet žalované. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti žalobkyni částky neuhradila. Žalované vznikl vůči žalobkyni dluh v celkové výši 16 000 Kč, který dosud ani přes výzvu neuhradila. S ohledem na neplatnost smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěru schopnosti byl dluh posouzen jako dluh z bezdůvodného obohacení, a takto byl i od počátku žalován.5. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalované dle výše uvedeného, když žalovaná pohledávka na ní přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalované dle výše uvedeného.6. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2991 odst. 1 obč.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je co do částky 16 000 Kč důvodný a podložený příslušnými důkazy (výrok I. tohoto rozsudku), když soud žalobkyni přiznal žalobou uplatněnou částku jako dluh z bezdůvodného obohacení.8. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.11. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky.12. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.