10 C 1/2020-35 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] dne [datum], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal uhradit s poplatkem ve výši [částka], který sestává z úroku ve výši [částka], odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a to v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na dluh uhradil pouze [částka]. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne [datum], jejím předmětem byla zápůjčka ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši [částka], který se skládá z úroku ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], v pravidelných týdenních splátkách. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle Nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit hlavně k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud má v souladu s uvedeným nálezem Ústavního soudu a ust. § 1813 o. z. za to, že právní předchůdce žalobce si nepočínal poctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele, když skryl ujednání o smluvním úroku do smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce. Soud proto žalobu žalobce co do nároku na zaplacení smluvních úroků zamítl. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila celkem [částka], za poskytnutí zápůjčky byl žalovaný povinen zaplatit poplatek v celkové výši [částka], tedy poplatek za poskytnutí zápůjčky činil více jak 70 % jistiny. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o zápůjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 70 % jistiny zápůjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku, pro absolutní neplatnost ujednání o poplatku, pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši [částka], žalovaný však zápůjčku řádně a včas nesplácel, na dluh uhradil pouze [částka]. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o smluvním poplatku a smluvních úrocích, uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou část jistiny poníženou o uhrazené platby, tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] ([částka] – [částka]) se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli ve věci poměrně stejně úspěšní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.