10 C 224/2020-21 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] jako dlužného jízdného ve výši [částka] a přirážky k jízdnému ve výši [částka], neboť se žalovaný dne [datum] v 11:56 na lince metra B neprokázal platným jízdním dokladem. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný nastoupil do vozidla žalobce, který provozuje přepravu cestujících ve veřejné linkové dopravě, čímž byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena přepravní smlouva. Žalovaný však uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu, žalobci tak vznikla vůči žalovanému pohledávka sestávající z nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Vztahy mezi cestujícím a dopravcem ve veřejné dopravě nad rámec občanského zákoníku upravuje zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a zákon č. 266/1994 Sb., o drahách a příslušný přepravní řád dopravce. Dle ust. § 2550 o.z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ust. § 18a odst. 1 písm. c) zákona o silniční dopravě je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku a dle ust. § 18a odst. 2 písm. c) je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Dle ust. § 18a odst. 3 výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Obdobně stanoví práva a povinnosti ve veřejné dopravě i zákon o drahách. Žalobce prokázal, že žalovaný uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu, tedy porušil svoji povinnost zaplatit jízdné za přepravu. Žalovanému proto bylo uloženo zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka], z částky [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky [částka] jako 3 paušálních náhrad nákladů po [částka]. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku [částka]. Celková náhrada nákladů činí [částka] a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.