12 C 147/2020-48 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11.9.2020 domáhala vypořádání společného jmění manželů, v rámci čehož se domáhala i vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že manželství účastníků bylo rozvedeno. Rodina bydlela v rodinném domě, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Na rekonstrukci rodinného domu se společnými silami podíleli žalobkyně, žalovaný a jejich rodinní příslušníci. Náklady rekonstrukce v řádech statisíců korun až nižších jednotek milionů korun byly hrazeny jednak z finančních prostředků náležejících do společného jmění manželů, jednak z finančních prostředků náležejících výlučně žalobkyni a jejím rodinným příslušníkům. Žalobkyně nyní bydlí v bytě, který vlastní její syn [jméno] a na který si musel vzít hypoteční úvěr. Jelikož žalovaný nebyl ochoten řádně a spravedlivě vypořádat společné jmění manželů, žalobkyně neměla možnost financovat své současné bydlení z vlastních prostředků a musela tak požádat o pomoc svého syna. Žalobkyně se po celou dobu trvání manželství starala o rodinnou domácnost, vychovala a pečovala o dvě děti, a to vše zvlášť v době, kdy žalovaný trávil celé pracovní týdny v [obec] a vracel se pouze na víkendy. Minimálně od roku 2006 byly veškeré výlučné prostředky žalobkyně i ty společné posílány na účet, který byl veden na jméno žalovaného. Žalovaný poskytoval žalobkyni peníze pouze na jím odsouhlasené výdaje na chod domácnosti, protože nedisponovala sama žádnými penězi. Pro tento účel si musela šetřit z toho, co jí zbylo z nákupů na chod domácnosti. Mzda žalobkyně byla od roku 2006 do dubna 2017 zasílána na účet žalovaného. Při rozvodu manželství byly finanční prostředky z účtu žalovaného rozděleny na první pohled spravedlivě, a to tak, že každému z manželů připadlo 50% ze zůstatku na tomto účtu. Zůstatek činil ale pouhých 18 000 Kč. Žalobkyně si tak z 32 let trvajícího manželství odnesla jen 9 000 Kč. Evidentně tedy nebylo společné jmění manželů bez zbytku vypořádáno, neboť částka 18 000 Kč nemůže představovat konečný výsledek hospodaření řádně fungující rodiny. Oba manželé po celou dobu manželství kumulovali finanční prostředky, a to zejména prací, spořením i mimořádnými příjmy. V roce 2009 prodali společný podíl v bytovém družstvu za 650 000 Kč a žalobkyně převedla na účet žalovaného také zůstatek z jejího stavebního spoření ve výši 166 948,48 Kč. Manželé navíc neměli žádné mimořádné výdaje, bydleli ve vlastním domě, nejezdili na drahé dovolené, ani jeden z nich nekouřil, nepil alkohol, ani nepožíval jiné omamné látky. Měli pouze běžné výdaje na stravu, ošacení, chod domácnosti a na výchovu jejich dvou dětí. Na účet žalovaného převedla žalobkyně i její dědictví ve výši 95 938,94 Kč Tyto finanční prostředky jí žalovaný nikdy nevydal, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovanému k částce ve výši 95 938,94 Kč nesvědčí žádný právní důvod. Tato částka nebyla nikdy součástí společného jmění manželů a nevztahuje se tak na ni dohoda o úpravě majetkových poměrů. Žalobkyně má podezření, že žalovaný s penězi ve společném jmění manželů nakládal nad rámec běžné správy. Jelikož žalovaný neumožnil žalobkyni nahlédnout do historie výpisu z účtu, nemá žalobkyně jak toto tvrzení prokázat. Žalobkyně s výše uvedenými částkami nikdy sama nedisponovala. K jakýmkoli výdajům, ať už pro rodinu nebo pro sebe, musela žalobkyně poprosit žalovaného, aby jí na to poskytl peníze. O úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu uzavřeli účastníci dne 15.2.2018 dohodu, dle níž se stal žalovaný výlučným vlastníkem osobního automobilu Dacia a vybavení domácnosti a dalších movitých věcí, které se ke dni podpisu dohody nacházely v domě žalovaného. Ostatní movité věci se staly vlastnictvím toho z manželů, který je držel ke dni právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství. Žalobkyně tak získala věci své osobní potřeby, notebook a vysavač. Finanční prostředky manželé vypořádali tak, že každý z nich se stal vlastníkem prostředků na těch účtech, které jsou vedeny na jeho jméno. Dále se manželé dohodli, že zůstatek na č. účtu [číslo] bude rozdělen půl na půl. Veškerá práva a závazky z úvěrových smluv [číslo] [číslo] uzavřených s ČMSS přebral žalovaný. Žalobkyně dohodu uzavřela spěšně a bez hlubšího rozmyslu či konzultace s advokátem. Učinila tak, protože se žalovaného obávala a nechtěla s ním vstupovat do konfliktů. V dohodě nebyly zohledněny ani vnosy a investice žalobkyně do rodinného domu, v němž celá rodina bydlela a který byl ve výlučném vlastnictví žalovaného. Stejně tak nebyla vypořádána práva ke sútru zn. Kymco Yager 125, který žalobkyně a žalovaný dostali darem k 50. narozeninám od svých dětí. Po uzavření dohody žalovaný odcestoval na týdenní dovolenou do [anonymizováno] a k rodinnému domu pořídil nový plot s elektricky otvíranou bránou a nové elektrické otevírání garážových vrat. Žalobkyně se tak domáhá vypořádání peněz, se kterými žalovaný nakládal nad rámec běžné správy. Rovněž se domáhá vypořádání skútru zn. Kymco Yager 125 a vyplacení vypořádacího podílu. Žalobkyně požaduje vyplacení bezdůvodného obohacení v podobě zděděných peněz náležejících do jejího výlučného vlastnictví. Občanský zákoník umožňuje kombinovat různé druhy vypořádání. V případě, že manželé určitý majetek opomenou v dohodě, ať už úmyslně či záměrně, nemůže to vést k závěru, že takový majetek je dohodou vypořádán. Dohodou o úpravě majetkových poměrů ze dne 15.2.2018 nebyly vypořádány veškeré majetkové vztahy mezi účastníky, a to i přesto, že v ní bylo uvedeno, že majetek patřící do společného jmění manželů se vypořádává beze zbytku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení a k uzavření dodatku k dohodě o úpravě majetkových poměrů. Žalovaný tuto předžalobní výzvu neakceptoval. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 15.2.2018 dohoda o úpravě majetkových poměrů manželů. Tuto dohodu uzavřela žalobkyně zcela svobodně. Obsah dohody byl s žalobkyní projednáván. Měla text delší dobu k dispozici. Není pravdivé tvrzení, že dohodu uzavřela spěšně a bez hlubšího rozmyslu. Podpisy účastníků jsou ověřeny a dohoda byla předložena soudu v rámci rozvodu účastníků. Dle názoru žalovaného si žalobkyně pouze rozmyslela způsob, jakým bylo společné jmění manželů vypořádáno a z tohoto důvodu argumentuje tak, že dohodu uzavřena spěšně a bez hlubšího rozmyslu, tedy způsobem, který nemá bez dalšího žádné právní následky. Účastníci v dohodě prohlásili, že majetek manželů bude beze zbytku vypořádán. Toto ustanovení je zcela určité a srozumitelné. Součástí dohody je pak smlouva o užívání bytu. Žalobkyně v rámci vypořádání majetkových práv mezi účastníky původně požadovala, aby se jí žalovaný zavázal hradit polovinu nájmu bytu, který si ona zajistí, jako náhradu investic, které byly uskutečněny ze společného jmění manželů do domu žalovaného. Následně dospěli účastníci k závěru, že tento závazek by byl neurčitý a nejistý. Následně žalovaná vznesla požadavek, aby jí byla vyplacena polovina hodnoty domu, s čímž nesouhlasil žalovaný. Účastníci následně uzavřeli předmětné dohody jako vypořádání investic do domu. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně si v době uzavření dohody byla veškerých investic do domu vědoma. Jednalo se o investice v řádech desítek či stovek tisíc korun. Žalovaný poskytl svůj dům dceři účastníků jako zástavu v souvislosti s tím, že dcera uzavřela v roce 2016 smlouvu o hypotečním úvěru. V souvislosti s projednáváním úvěru banka dům v roce 2016 ocenila částkou 2 400 000 Kč. Účastníci neřešili, jakou by měl dům žalovaného hodnotu ke dni uzavření dohody, neboť s ohledem na skutečnost, že na domu vázne zástavní právo ve prospěch banky, byla by hodnota doma významných způsobem ovlivněna touto právní vadou. Účastníci dospěli k závěru, že za částku, která by pro žalobkyni přicházela v úvahu k výplatě v případě vypořádání investic, by nebyla žalobkyně schopna si vlastní byt v roce 2018 pořídit a musela by hradit nájemné. Tak účastníci společně se synem vymysleli, že jejich syn koupí byt a přenechá ho žalobkyni k doživotnímu bezplatnému užívání. Byt byl synem účastníků zakoupen a žalovaný jej spolu se synem zmodernizovali. Účastníci takto zohlednili existenční a majetkové zájmy obou svých zletilých dětí. Nejpodstatnější podmínkou tohoto řešení je neformální závazek žalovaného, že nebude požadovat po svém synovi nájemné za užívání bytu ve svém domě. Takto synem ušetřené finanční prostředky může syn hradit jako splátku hypotéky. Žalovaný takto prostřednictvím syna zajistil žalobkyni bezúplatné bydlení do smrti žalobkyně. Žalobkyně hradí pouze služby a náklady za správu domu. Pokud by se toto právo žalobkyně ocenilo desetinásobkem ročního plnění, jedná se o částku přibližně ve výši 840 000 Kč, při výši obvyklého nájmu přibližně 7 000 Kč měsíčně. Syn účastníků řízení díky vlastnictví bytu bude moci v budoucnu po smrti rodičů a prodeji bytu vyplatit svou sestru z dědictví. Je skutečností, že takto podrobný popis vypořádání investic dohoda neobsahuje, ačkoliv takovéto uje