12 C 22/2021-34 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15.10.2020 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaný je držitelem televizního přijímače má tedy ze zákona povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný za období září 2019 až leden 2020 televizní poplatek v měsíční výši 135 Kč neplatil a dluží tak žalobci částku 675 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., neboť žalobce s tímto postupem projevil souhlas a žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, přičemž byl upozorněn, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst.4 o.s.ř.). 4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaný má od srpna 2019 přihlášen televizní přijímač (zjištěno z přípisu žalobce ze dne 28.8.2019, z potvrzení žalobce ze dne 16.9.2019), za období od září 2019 do ledna 2020 dluží celkem 675 Kč na poplatcích. K úhradě této částky a úroku z prodlení byl žalovaný vyzván (zjištěno z výzvy k úhradě, podrobného rozpisu a dodejky). 5. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný byl přihlášen do příslušné evidence a v souladu s ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se stal poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný však svoji povinnost platit poplatek dle ust. § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. v období září 2019 do ledna 2020 řádně neplnil, proto soud podané žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 675 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z jednotlivých plateb od data splatnosti do data podání žaloby, tj. 60,29 Kč. 6. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále paušální náhradou dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč, celkem dohromady 600 Kč. Soud nepřiznal žalobci právo na nákladů řízení spočívající v zastoupení advokátem, a to v souladu s nálezy Ústavního soudu ze dne 24.7.2013, sp.zn. I ÚS 3344/2012 a ze dne 18.2.2015, sp.zn. II ÚS 1333/14.