14 C 110/2020-221 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném nahrazení projevu vůle – uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků [číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí]. Žalobce je podle zákona č. 229/1991 Sb. – zákon o půdě - oprávněnou osobou k bezúplatnému převodu jiného pozemku ve vlastnictví státu na základě rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno] úřadu ze dne 28.2.2002, č.j. PÚ 332/91/5, které nabylo právní moci dne 15.4.2002 za pozemek [číslo] podle rozhodnutí [stát. instituce], pozemkového úřadu [obec] ze dne 19.4.2004, č.j. PÚ 3860/03, které nebylo právní moci dne 4.5.2004 za pozemky [číslo] vše v [katastrální uzemí], nyní [část obce]. Tento nárok nabyl žalobce převodem od svého otce [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], který jej nabyl od své manželky a ta od svého otce a sester. Celková výše nároku je 10 015 320,16 Kč a je nesporná. Matka žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] v letech 2004 – 2005 podávala opakovaně [anonymizována tři slova] přihlášky o převod náhradních pozemků z nabídky, nebylo jí však vyhověno. Žalovaný postupoval při uspokojení nároku matky žalobce liknavě a svévolně od samého počátku, když nesprávně vyčíslil hodnotu nevydaných pozemků – 130 567,95 Kč místo 5 401 890 Kč, čímž znemožnil žádat o pozemky s hodnotou převyšující 130 567,95 Kč. K přecenění nároku došlo až k 9.9.2011. Pozemky nebyly matce žalobce vydány také s poukazem na to, že se na ni vztahuje tzv. první restituční tečka, což není pravda. Matka žalobce byla velmi aktivní, podala několik žalob o vydání pozemků. Stejné tvrzení o platnosti první restituční tečky uplatnil [anonymizována tři slova] i na otce žalobce, kterému tím znemožnil zúčastnit se veřejných nabídek k převodu pozemků. O tom, že se na otce žalobce vztahuje restituční tečka rozhodl nezákonně i Městský soud v Praze, jeho rozsudek byl pak Nejvyšším soudem ČR zrušen dne 17.2.2015. Otec žalobce byl dále přímo diskriminován i v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5, kde žádal o převod pozemků v řízení sp.zn. [spisová značka] o stejné pozemky však žádal také Ing. [příjmení] v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. [spisová značka], které bylo zahájeno o pět let později. Díky rozdílnému přístupu žalovaného bylo vyhověno Ing. [příjmení] a byly mu převedeny požadované pozemky, neboť v řízení otce žalobce žalovaný záměrně obstruoval. V řízení [spisová značka] dospěl Obvodní soud pro Prahu 5 a pak i Městský soud v Praze k tomu, že postup žalovaného vůči otci žalobce byl liknavý a diskriminační, ke stejnému závěru došel soud i v dalších deseti řízeních, vedených žalobcem. 2. Žaloba na uložení povinnosti uzavřít smlouvu na bezúplatný převod pozemků nemůže být vázána na předchozí zařazení těchto pozemků do veřejné nabídky (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 912. 2009, sp.zn. 31 Cdo 3767/2009). Tato nabídka také musí mít řádnou strukturu (nález Ústavního soudu ze dne 4.3.2004 sp.zn. III. ÚS 495/02), nabídka žalovaného však tomuto kritériu neodpovídá. oprávněným osobám bylo v letech 1993 – 2014 převedeno pouze 18% pozemků v nabídce. tyto pozemky mají většinou malou výměru, nevyhovující tvar, obtížnou využitelnost. 3. Žalovaný v podobných řízeních vždy namítal, že nárok žalobce je prekludován. K tomuto se podrobně vyjadřuje Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 17.2.2015, č.j. 28 Cdo 812/2013 – 1050 a uzavřel, že tomu tak není. Převody restitučních nároků byly bezúplatné a proběhly mezi osobami blízkými. Stejná kritéria je třeba uplatnit i na převod nároku mezi otcem žalobce a žalobcem. Otec žalobce je vysokého věku a má zdravotní komplikace, předal tedy část svého nároku žalobci, aby pokračoval v jeho snaze dosáhnout uspokojení restitučního nároku. Liknavost a diskriminaci vůči svým blízkým příbuzným vnímá žalobce jako diskriminaci jeho vlastní osoby. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu je třeba aplikovat restituční zákonodárství přednostně tak, aby došlo k naplnění účelu restitucí. 4. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a namítl, že nejsou splněny předpoklady pro vypořádání nároku způsobem, který je uveden v žalobě. V případě žalobce jde o zásadní problém, zda byla na jeho straně prolomena restituční tečka. K převoditelnosti pozemků uvedl žalovaný, že na části pozemku [číslo] v k.ú. [obec] se nachází vrt, měla by tedy být oddělena část s vrtem, neboť je to nutné k ochraně vodního zdroje. Podle evidence žalovaného zbývá na straně žalobce restituční nárok ve výši 1 040 383,66 Kč, přičemž dle názoru žalovaného je nárok žalobce prekludován. 5. Následně žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 5.1.2021, sp.zn. III. ÚS 3804/19, v němž Ústavní soud vyslovil názor, že samotným vyhověním žalobě formou rozsudku na nahrazení projevu vůle nedochází ke změně vlastnického práva – k tomu je třeba vklad do katastru nemovitostí. Za těchto okolností však není možné dělení pozemku svévolně učiněné oprávněnými osobami, když z takového postupu je vyloučen žalovaný i stavební úřad, což je státní orgán kompetentní k územnímu řízení o dělení pozemku. Soud tedy nemůže vyhovět žalobě ve spojení s geometrickým plánem bez souhlasu žalovaného a bez souhlasného územního rozhodnutí stavebního úřadu. 6. Žalobce pak vzal žalobu částečně zpět co do pozemku [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], který měl vzniknout oddělením geometrickým plánem z pozemku [číslo] který žalobce předložil. Následně však na tomto svém zpětvzetí netrval a posléze žalobu rozšířil na celek pozemku [číslo]. Soud nerozhodoval o zpětvzetí ani o rozšíření žaloby, neboť žalobce požadoval v žalobě pozemek [číslo] a žalobu ohledně tohoto pozemku zpět nevzal, bral ji zpět pouze co do pozemku [číslo], který však předmětem žaloby de facto nebyl. O rozšíření žaloby na celek pozemku [číslo] soud rovněž nerozhodoval, neboť žaloba byla podána ohledně tohoto pozemku a tak o ní bylo také rozhodnuto. Všechny nemovitosti musí být uvedeny v listině podle obcí, katastrálních území a parcelních čísel vedených v evidenci nemovitostí, doplněných popřípadě údajem o druhu (kultuře) a výměře pozemku a popřípadě o způsobu užívání. Je nutné činit rozdíl mezi označením nemovitosti ve smlouvě a označením předmětu vkladu do katastru nemovitostí (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.6.2020, sp.zn. 24 cdo 1355/2020). Pozemek je tedy identifikován zásadně svým číselným označením a ohledně pozemku [číslo] žaloba nebyla vzata zpět, nebylo tedy nutné o zpětvzetí ani rozšíření rozhodovat. Pokud by soud rozhodoval o pozemku v jeho podobě nově určené geometrickým plánem, byl by tento geometrický plán součástí rozsudku, k tomu však nedošlo, jak bude uvedeno dále. Soud také zohlednil ust. § 153 odst.2 o.s.ř., kdy rozhodování o nárocích žalobce má charakter řízení o určitém způsobu vypořádání a soud tedy není návrhem žalobce plně vázán. 7. Žalobce nesouhlasil s tím, že by nebylo možno rozhodnout o oddělení pozemku geometrickým plánem, který by byl součástí rozsudku bez územního rozhodnutí. Pokud by soud akceptoval názor Ústavního soudu, dostal by se restituent do nerovného postavení vůči žalovanému – bylo by jen na vůli žalovaného, zda bude souhlasit s dělením pozemků. Ústavní soud svým rozhodnutím zakládá závaznost poznámky pod čarou. Žalobce dále poukázal na odlišné stanovisko ústavního soud [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. 8. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Rozhodnutím [pozemkový úřad] [anonymizováno] [obec] ze dne 28.2.2002, [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] bylo stanoveno, že oprávněná osoba [příjmení] [příjmení] a dědici po oprávněné osobě PhDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] nejsou vlastníky pozemku [číslo] – role dle PK, k.ú. [část obce], dle KN se jedná o části parcel [číslo], k.ú. [část obce]. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] ze dne 19.4.2004, č.j. PÚ 3860/03, které nabylo právní moci dne 4.5.2004 bylo stanoveno, že [příjmení] [příjmení], PhDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nejsou vlastníky pozemků dle PK [anonymizováno] a [anonymizováno], role v k.ú. [část obce], nyní dle KN části parcel [číslo] pro k.ú. [část obce]. (zjištěno z uvedených rozhodnutí). 9. [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] postoupili bezúplatně svou pohledávku za nevydané pozemky podle rozhodnutí ze dne 19.4.2004 na svou dceru, resp. sestru PhDr. [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy ze dne 31.5.2004). [jméno] [příjmení] postoupila bezúplatně svou pohledávku na náhradu za nevydané pozemky z obou výše uvedených rozhodnutí (a dalších rozhodnutí, která nejsou předmětem řízení) na svou sestru PhDr. [jméno] [příjmení]. PhDr. [jméno] [příjmení] postoupila svou pohledávku za nevydané pozemky z obou výše uvedených rozhodnutí (a z dalších rozhodnutí, která nejsou předmětem sporu) bezúplatně na svého manžela na Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] (zjištěno ze smlouvy ze dne 28.6.2005). Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] postoupil tyto nároky bezúplatně na žalobce, který je jeho synem (zjištěno ze smlouvy ze dne 31.5.2016)