14 C 396/2020-21 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 675 Kč s tím, že žalovaný je držitelem televizního přijímače a má tedy ze zákona povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však za období září 2019 – leden 2020 neplatil televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně a dluží tedy žalobci celkem 675 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas, resp. se na výzvu soudu nevyjádřili, přičemž byli upozorněni, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst.4 o.s.ř.). 4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaný má od září 2019 přihlášen televizní přijímač (zjištěno z přípisu žalobce), za období září 2019 – leden 2020 dluží celkem 675 Kč na poplatcích, neboť předepsané poplatky nehradil a výše uvedená částka mu zbývá k úhradě. K úhradě této částky a úroku z prodlení byl žalovaný vyzván (zjištěno z výzvy k úhradě, podrobného rozpisu a dodejky). 5. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný se považuje za poplatníka televizního poplatku dle ust. § 3 odst.4 a byl tedy zařazen do příslušné evidence a v souladu s ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se stal poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný však svoji povinnost platit poplatek dle ust. § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. v období září 2019 až leden 2020 řádně neplnil, proto soud podané žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 735,29 Kč, když 635 Kč činí dluh a 60,29 Kč činí úrok z prodlení v zákonné výši z jednotlivých plateb od data splatnosti do data podání žaloby (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 6. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále paušální náhradou dle ust. § 2 odst.1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč, celkem dohromady 600 Kč. Soud nepřiznal žalobci právo na nákladů řízení spočívající v zastoupení advokátem, a to v souladu s nálezy Ústavního soudu ze dne 24.7.2013, sp.zn. I ÚS 3344/2012 a ze dne 18.2.2015, sp.zn. II ÚS 1333/14.