5 C 136/2021-54 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] s.r.o., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 14. 9. 2017 částku ve výši 5.000 Kč. Ústní jednání se konalo dne 8. 9. 2021. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Na účet žalovaného byla dne 14. 9. 2017 poukázána částka 5.000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl na účet žalovaného dne 14. 9. 2017 částku 5.000 Kč, žalovaný ničeho nevrátil, na úkor právního předchůdce žalobce se tak bezdůvodně obohatil, proto byl nárok žalobce po právní stránce posouzen dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Soud nárok žalobce po právní stránce nehodnotil jako dluh ze smlouvy o úvěru, neboť tvrzená smlouva o úvěru není žalovaným řádně podepsána a žalobce ani jinak spolehlivě neprokázal, že byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce smlouva o úvěru uzavřena. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 1.489 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.