5 C 431/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal, aby bylo žalovanému uloženo platit žalobci výživné ve výši 9.000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnil tak, že výživné bylo naposledy zvyšováno v roce 2018, dne 1. 9. 2021 nastoupil k dennímu studiu na [anonymizováno] [obec], jeho náklady se zvýšily v souvislosti se studiem, zájmovou činností a věkem. Žalobce studuje první semestr nástavbového studia, školné je hrazeno za semestr, pro žáky nástavbového studia není zajištěno školní ubytování, žádá o zvýšení výživného zejména proto, aby si mohl hradit podnájem. Na brigády chodí příležitostně. Matka žalobce žije v rodinném domě s dětmi, na bydlení hradí náklady ve výši 7.400 Kč, jiný příjem nemá. Žalovaný navrhoval zvýšit výživné na částku 5.000 Kč měsíčně. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že pracuje u [právnická osoba] v [obec] s čistým měsíčním příjmem ve výši 32.000 – 33.000 Kč a pobírá výsluhový příspěvek. Hradí výživné na syna [anonymizováno], který studuje [anonymizována dvě slova] školu [anonymizováno] v [obec] ve výši 5.000 Kč měsíčně, a na syna [jméno] ve výši 5.000 Kč měsíčně. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. 8 P 79/2015 – 119, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 1. 2. 2018, č. j. 22 Co 8/2018 – 139, soud zjistil, že žalovanému bylo uloženo přispívat na výživu žalobce částkou 4.000 Kč měsíčně, z odůvodnění bylo zjištěno, že v době rozhodování žil žalobce s matkou ve společné domácnosti, matka v roce 2014 prodělala operaci a byla v pracovní neschopnosti odkázaná na nemocenské dávky ve výši 3.800 Kč a dávky od úřadu práce ve výši celkem 6.600 Kč, žalovanému, který měl tři vyživovací povinnosti, byl vyplácen výsluhový příspěvek ve výši 18.719 Kč, dosahoval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 28.016 Kč a vykázal za rok 2016 základ daně ze závislé činnosti ve výši 498.509 Kč a ze samostatné činnosti 24.000 Kč, žalobce nastoupil do maturitního oboru mechanik elektrotechnik. Z potvrzení o návštěvě školy soud zjistil, že žalobce je v roce 2021 /2022 studentem denního studia [anonymizována dvě slova] školy [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] školy [obec]. Ze sdělení Ministerstva vnitra bylo zjištěno, že žalovanému byl od 1. 8. 2010 přiznán výsluhový příspěvek, který od 1. 1. 2021 činí 20.660 Kč měsíčně. Z potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba] soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem matky žalobce za období od 4/ 2021 do 9/ 2021 činil 15.075 Kč. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že z účtu matky žalobce odešla dne 2. 9. 2021 částka 1.500 Kč s poznámkou„ [jméno] školné“, dále dne 17. 9. 2021 částka 290 Kč s poznámkou„ [jméno] [příjmení]“. Ze sdělení Úřadu práce soud zjistil, že žalobce ani jeho matka nepobírají žádné dávky státní sociální podpory. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 911 o. z. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ust. § 913 odst. 1 o. z. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle ust. § 914 o. z. Je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Dle ust. § 915 o. z. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Žalobce se domáhal zvýšení výživného na částku 9.000 Kč. Žalobce studuje nástavbové studium, prohlubuje své znalosti studiem soustavným a cílevědomým a proto oprávněným, z toho důvodu není schopen se sám živit. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci proto trvá. K výživě oprávněného jsou povinni zásadně oba rodiče, z provedeného dokazování bylo zjištěno, že matka žalobce svou vyživovací povinnost plní a poskytuje žalobci též osobní péči. Žalovaný je povinen plnit vyživovací povinnost k žalobci s ohledem na své majetkové a osobní poměry tak, aby životní úroveň oprávněného a povinného byla zásadně shodná. Žalovaný dosahuje průměrných měsíčních příjmů ve výši asi 53.660 Kč, má celkem tři vyživovací povinnosti, přičemž vedle výživného placeného žalobci hradí na výživném celkem 10.000 Kč. Odůvodněné potřeby žalobce jsou standardní s ohledem na věk a nástavbové studium, nejsou ničím nepřiměřeně navyšovány. Zvýšení příjmů žalovaného a změna poměrů na straně žalobce však neodůvodňují tak vysoké zvýšení pravidelného výživného, jak žalobce požadoval. Zejména s ohledem na celkem tři vyživovací povinnosti žalovaného, když už v současné době žalovaný hradí na výživném více jak čtvrtinu svých příjmů, má soud za to, že majetkovým poměrům, schopnostem a možnostech žalovaného odpovídá výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně. Soud proto uložil žalovanému hradit žalobci výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně a ve zbytku žalobu zamítl. Nedoplatek výživného soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit žalobci v prodloužené tříměsíční lhůtě k plnění. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně poměrů u obou účastníků (na straně žalovaného zvýšením pravidelného výdělku, na straně žalobce vyšším stupněm studia), bylo zapotřebí opětovně upravit poměry mezi účastníky, proto bylo původní rozhodnutí změněno dle ust. § 163 o.s.ř. ve smyslu výroku č. I tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 150 o.s.ř. Žalovaný byl sice v převážné míře úspěšný (posledně stanovené výživné činilo 4.000 Kč, žalobce požadoval 9.000 Kč, soud přiznal žalobci výživné ve výši 5.000 Kč), avšak s ohledem na to, že žalobce je synem žalovaného a na žalovaném finančně závislý, když studuje a nedosahuje žádných příjmů, má soud za to, že jsou ve věci dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal.