5 C 73/2020-36 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 1.000 Kč jako přirážky k jízdnému, neboť se žalovaný dne 4. 3. 2019 v 6:58 na lince [číslo] neprokázal platným jízdním dokladem. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný nastoupil do vozidla žalobce, který provozuje přepravu cestujících ve veřejné linkové dopravě, čímž byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena přepravní smlouva. Žalovaný však uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu, žalobci tak vznikla vůči žalovanému pohledávka za přirážku k jízdnému. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Vztahy mezi cestujícím a dopravcem ve veřejné dopravě nad rámec občanského zákoníku upravuje zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a zákon č. 266/1994 Sb., o drahách a příslušný přepravní řád dopravce. Dle ust. § 2550 o.z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ust. § 18a odst. 1 písm. c) zákona o silniční dopravě je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku a dle ust. § 18a odst. 2 písm. c) je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Dle ust. § 18a odst. 3 výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obdobně stanoví práva a povinnosti ve veřejné dopravě i zákon o drahách. Žalobce prokázal, že žalovaný uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu, tedy porušil svoji povinnost zaplatit jízdné za přepravu. Žalovanému proto bylo uloženo zaplatit žalobci částku 1.000 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 1.489 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.