6 C 311/2020-17 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že se jedná o vrácení zápůjčky, která byla žalovanému poskytnuta podle smlouvy o zápůjčce ze dne 29.10.2014 uzavřené s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] se sídlem Malta. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017. 2. Žalobce dále uvedl, že na základě smlouvy o zápůjčce obdržel žalovaný částku 10 000 Kč. Podpisem smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky společnosti [právnická osoba], se smluvní strany dohodly, že smlouva je považována na uzavřenou okamžikem, kdy věřitel poskytne žalovanému zápůjčku na základě žádosti. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v den schválení poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původního věřitele. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami a s informacemi v nich uvedených, které jsou zároveň k dispozici na internetových stránkách [právnická osoba]. V žádosti o zápůjčku rovněž uvedl údaje o svém rodném čísle, čísle svého dokladu totožnosti a čísle svého bankovního účtu. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky dne 15.12.2014. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne 15.12.2014 zápůjčku ani částečně nesplatil. V tento den nastala splatnost celého dluhu. Žalobce proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč, to je neuhrazené jistiny poskytnuté zápůjčky. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce po žalovaném neuplatnil. Vznesl však požadavek na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši ode dne následujícího po splatnosti pohledávky. 3. Usnesením ze dne 13. května 2021, číslo jednací 6 C 311/2020-14 a číslo jednací 6 C 311/2020-15 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) občanského soudního řádu. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 žalobce prokázal své tvrzení o tom, že je ve věci aktivně legitimován. Prokázal rovněž, že dopisem ze dne 18.1.2018 informoval žalovaného o postoupení předmětné pohledávky. 5. Z předloženého internetového formuláře„ [jméno] [anonymizováno]“ bylo zjištěno, že žalovaný poskytl žalobci informace o své osobě za účelem získání finančních prostředků ve výši 10 000 Kč. Jedná se o elektronickou žádost. Z předložených standardních podmínek úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl zájemcům standardní podmínky platné pro úvěrové smlouvy. Jednalo se o charakteristické rysy spotřebitelského úvěru. Tyto standardní informace o spotřebitelském úvěru nejsou obsahem smlouvy samotné, respektive předloženého formuláře, který byl vyplněn žalovanou. Výpisem z běžného účtu bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že na účet označený ze strany žalovaného byla odeslána platba ve výši 10 000 Kč. 6. Po shora provedeném skutkovém zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná, ovšem nikoli z titulu nároku na vrácení zápůjčky podle smlouvy ze dne 29.10.2014. Soud považuje předloženou smlouvou, respektive předložený internetový formulář, za smlouvu neplatnou. Není uzavřena v souladu se zákonem číslo 145/2010 Sbírky, o spotřebitelském úvěru. Soud však uzavřel, že se jedná v případě žalovaného o bezdůvodné obohacení, které získal vyplacením finančních prostředků ve výši 10 000 Kč ve prospěch svého účtu. Soud proto z tohoto titulu žalobě vyhověl a zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 10 000 Kč včetně úroku z prodlení v zákonem stanovené výši. Tento nárok je důvodný podle § 2991 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, a § 1970 téhož zákona za užití vyhlášky číslo 351/2013 Sbírky § 2. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem podle vyhlášky číslo 177/1996 Sbírky § 14b). V projednávané věci se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. V takovém případě náleží advokátovi žalobce odměna za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení ve výši 200 Kč podle § 14b) odstavec 1 písmeno c) bod první. Advokát žalobce učinil 3 úkony právní služby podle § 11 odstavec 1 písmeno a) a d), to je převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Náleží mu tak odměna ve výši 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby soud přiznal v jeho prospěch paušální náhradu výdajů ve výši 100 Kč podle § 14b) odstavec 5 písmeno a) advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že advokát žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznal soud v jeho prospěch právo na zaplacení DPH ve výši 21 % z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů podle § 14a) odstavec 1 advokátního tarifu a § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu Náklady řízení jsou tak představovány celkovou částkou 1 489 Kč a žalovaný je povinen nahradit je k rukám advokáta žalobce podle § 149 odstavec 1 občanského soudního řádu ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.