10 C 238/2022 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobkyně se domáhala určení, že vlastníkem vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] (dále i jen„ vozidlo“) je od 14. 3. 2020 žalovaný, který jej nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z kupní smlouvy ze dne 14. 3. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] (v odůvodnění i jen jako„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným, jejím předmětem byl převod vozidla do vlastnictví žalovaného za kupní cenu ve výši 20.000 Kč, která byla uhrazena hotově při podpisu smlouvy, stejně tak bylo vozidlo předáno při podpisu smlouvy. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 5. 2021, č. j. 20 D 385/2020 – 69, které nabylo právní moci dne 27. 5. 2021, bylo zjištěno, že byla schválena dohoda pozůstalé manželky s dědici v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení] zemřelém dne 27. 3. 2020 s tím, že žalobkyni dle dohody náleží vozidlo. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně byl dne 3. 11. 2021 upozorněn na splatnost pojištění a vyzván k úhradě pojistného za vozidlo ve výši 1.743 Kč. Na jméno právního předchůdce žalobkyně byla vystavena mezinárodní automobilová pojišťovací karta pro období od 17. 1. 2022 do 16. 1. 2023. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 24. 1. 2022 žalobkyně uhradila částku 1.743 Kč na účet uvedený v upozornění na splatnost pojištění. Předžalobní výzvou vyzvala žalobkyně žalovaného k přepisu vozidla. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2079 odst. 1 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle ust. § 80 o.s.ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným kupní smlouvu, na základě které odevzdal žalovanému vozidlo, žalovaný uhradil kupní cenu, vozidlo převzal a nabyl k němu vlastnické právo. Vlastnické právo k vozidlu bylo převedeno na žalovaného, žalovaný neposkytl žalobkyni potřebnou součinnost k provedení přepisu vlastnického práva v registru vozidel, ač jej k tomu žalobkyně vyzývala. U žalobkyně je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k vozidlu, neboť jako provozovatel vozidla zapsaný v registru vozidel hradí pojistné za pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ač je k tomu povinen žalovaný, aby se vyhnula případnému placení příspěvků do garančního fondu. Ve věci pak lze shledávat i potencionální rizika související s povinnostmi provozovatele vozidla v řízení o přestupcích spáchaných s takovým vozidlem (tzv. objektivní odpovědnost provozovatele vozidla). Vzhledem k tomu, že bylo v řízení prokázáno, že vlastnické právo k vozidlu přešlo na žalovaného a žalobkyně má na určení vlastnictví naléhavý právní zájem, soud rozhodl, že vlastníkem vozidla je žalovaný, a to ke dni uzavření kupní smlouvy. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, z částky 10.000 Kč za 4 úkony právní služby po 2.500 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1.200 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb., z částky 200 Kč jako náhrady za promeškaný čas 2 půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 246,24 Kč jako náhrady cestovného dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2.445,71 Kč. Celková náhrada nákladů činí 16.092 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.