10 C 241/2022-12 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 944 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovanému poskytl dne 4.3.2022 na jeho žádost spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, splatný původně dne 6.4.2022. Totožnost žalovaného jako dlužníka byla ověřena pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou zaslal ze svého bankovního účtu. Půjčené peníze však nevrátil. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru a článku 7.4 byl dvěma upomínkami vyzván k úhradě dluhu. Za tyto upomínky mu byla naúčtována náhrada nákladů řízení s nimi spojenými ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč. Dále byl žalobce nucen předat pohledávku inkasnímu řízení a za to naúčtoval žalovanému dle článku 7.4 smlouvy náhradu nákladů ve výši 1 500 Kč. Žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy z článku 7.2 a 7.3, a proto mu byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 2 x 1 200 Kč. Celková smluvní pokuta tak činí 2 400 Kč, což je 30 % z jistiny. Žalobce dále uvedl, že se žalovaný podpisem smlouvy prostřednictvím komunikace na dálku zavázal vrátit poskytnutý úvěr společně s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 8 544 Kč. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě upomínky ze dne 14.4.2022. 2. Žalovaný se k výzvě soudu provedené usnesením ze dne 15.7.2022, č.j. 10 C 241/2022-10, nevyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud ho poučil o takové možnosti i o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří k navrženému procesnímu postupu, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud ve věci takto rozhodl podle § 115a o.s.ř., když při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4.3.2022 soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč Smlouva byla podepsána prostřednictvím komunikace na dálku poté, kdy byl žalovaný seznámen s informacemi o poskytnutí spotřebitelského úvěru. V článku 4 bod 4.1 smlouvy si strany ujednaly úrok z úvěru ve výši 39 % ročně. Pod bodem 4.4 smlouvy bylo ujednáno, že se žalovaný zavazuje podpisem smlouvy uhradit žalobci jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 544 Kč, který je splatný společně s jistinou úvěru a úrokem. Pod bodem 6.2 smlouvy byla stanovena roční procentní sazba nákladů na úvěr (tj. celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele vyjádřené jako roční procentní podíl z celkové výše spotřebitelského úvěru) sazbou ve výši 1916 %. Pro případ prodlení se zaplacením úvěru bylo pod bodem 7.1 písmeno c) smlouvy ujednáno, že se žalovaný zavazuje zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Pod bodem 7.4 písmeno a), b) c) si strany sjednaly poplatek za upomínku k úhradě dlužné částky ve výši 450 Kč v případě první upomínky po 7 dnech prodlení s úhradou dluhu, ve výši 650 Kč za druhou upomínku po 20ti dnech prodlení s úhradou dluhu a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. 4. Z předložené listiny„ Předsmluvní informace“ soud zjistil, že žalovaný byl před podpisem smlouvy o úvěru seznámena se základními vlastnostmi spotřebitelského úvěru, a to s celkovou výší spotřebitelského úvěru, tj. 8 000 Kč, s dobou jeho trvání, tj. 30 dnů, dále bylo vymezeno, že celkem zaplatí žalobci 10 240 Kč. Předsmluvní informace obsahovaly také údaj o tom, že výpůjční úroková sazba bude sjednána jako pevná ve výši 39 % ročně. Předsmluvní informace také obsahovaly údaj o tom, že v případě prodlení s vrácením úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní úrok v plné výši, úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem, účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením klienta, dále také smluvní pokuty dle smlouvy. Předsmluvní informace neobsahovaly údaj o výši takové smluvní pokuty. Pouze údaj o tom, že za upomínky bude účtována částka od 450 Kč za první upomínku, následně 650 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč jako paušální náklady při předávání případné inkasní agentuře. 5. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2395 a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy. 6. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky sporu byla uzavřena smlouva distančním způsobem podle § 1820 a § 1844 občanského zákoníku. Podpisem Předsmluvních informací poskytnutých ve formě formuláře dle zákona o spotřebitelském úvěru byl žalovaný srozuměn před uzavřením smlouvy o úvěru s podstatnými údaji, za kterých by měla být smlouva uzavřena. Následně pak došlo v souladu s ustanovením § 2395 k uzavření smlouvy o úvěru, jak bylo prokázáno z předložených listinných důkazů. V tomto případě se tedy jednalo o poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, a to spotřebiteli. Pro jeho úročení se tak použije kogentní ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná smlouva o spotřebitelském úvěru pak musí obsahovat informace stanovené v § 106-108 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě byly tyto podmínky splněny a citovaná smlouva o úvěru tyto údaje obsahovala. 7. S ohledem na nezbytnost zajistit ochranu spotřebitele soud nepřiměřenost ujednání zkoumá z úřední moci, tedy bez toho, že by spotřebitel takovou námitku uplatnil. 8. V projednávané věci má soud za to, že bylo prokázáno půjčení peněz žalovanému ze strany žalobce ve výši 8 000 Kč, v dané věci soud shledal za nepřiměřené ujednání o nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč. S ohledem na výši poskytnutého úvěru jsou takové náklady nepřiměřené. Soud rovněž zamítl požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 400 Kč, neboť s takovým údajem rovněž nebyl v Předsmluvních informacích žalovaný seznámen. Za nepřiměřeně vysoký soud považoval i sjednaný poplatek za úvěr ve výši 8 544 Kč. Z Předsmluvních informací ani smlouvy samotné nelze dovodit, jakým způsobem byl v takové výši poplatek stanoven. Soud proto k takovému ujednání nepřihlédl a požadavek žalobce na zaplacení takových nákladů nepřiznal. 9. Soud dospěl k závěru, že povinností žalovaného je vrátit žalobci půjčené peníze ve výši 8 000 Kč. Soud dále shledal důvodný nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši 11,75 % od 8.4.2022, když je zjevné, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu ke splnění povinnosti žalovaného soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení byl učiněn podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když převážný úspěch ve věci svědčí ve prospěch žalovaného, které však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.