10 C 29/2022-37 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 2 700 Kč jako dlužných televizních poplatků za období od května 2019 do prosince 2020. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Žalovaná se opožděně vyjádřila s tím, že s ohledem na svoji sociální situaci požaduje splátky. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná byla v období od května 2019 do prosince 2020 poplatníkem televizních poplatků, avšak tyto nezaplatila. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Dle ust. § 2 odst. 2 se televizní poplatek platí z televizního přijímače. Dle ust. § 3 tohoto zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle ust. § 7 tohoto zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Soud vzal za prokázané, že žalovaná byla poplatníkem televizního poplatku a za období od května 2019 do prosince 2020 jej nezaplatil. Žalovaná ani na žalobcovu výzvu poplatek nezaplatila, soud jí proto uložil povinnost zaplatit dlužný televizní poplatek spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Soud povolil žalované s ohledem na její sociální situaci splátky dluhu dle § 160 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud tedy přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.