10 C 49/2022-37 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 135.645,54 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 5. 2013, na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 170.000 Kč. Žalobce setrval na podaném návrhu, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze smlouvy o [anonymizováno] spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne 30. 5. 2013 mezi žalobcem a žalovaným, jejím předmětem byl úvěrový limit ve výši 170.000 Kč za úrok ve výši 13,90 % ročně, žalovaný se úvěr zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Smluvní podmínky soud zjistil z obchodních podmínek pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry a všeobecných obchodních podmínek [anonymizováno]. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný čerpal na úvěru dne 30. 5. 2013 částku 170.000 Kč převodem na účet. Výzvou ze dne 24. 9. 2014 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost zesplatnění dluhu. Oznámením ze dne 24. 11. 2014 oznámil žalobce žalovanému [anonymizováno] úvěru, s tím, že ke dni 23. 11. 2014 dluh činil 167.942,77 Kč. Z nepojmenovaných tabulek soud zjistil úhrady žalovaného na dluh a narůstání úroku a zákonného úroku z prodlení. Usnesením ze dne 11. 10. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zrušeno schválené oddlužení žalovaného z důvodu, že žalovaný neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Předžalobní výzvou ze dne 30. 11. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 170.000 Kč, žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, žalobce úvěr zesplatnil. Schválené oddlužení žalovaného bylo zrušeno, žalovaný nebyl od hrazení pohledávek zahrnutých do oddlužení osvobozen. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 135.645,54 Kč spolu s úroky a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 369 odst. 1 obch. zák., neboť žalovaný je s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.426 Kč, z částky 26.160 Kč za 4 úkony právní služby po 6.540 Kč dle ust. § 7, 9 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1.200 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 3.270 Kč jako náhrady za jednání, které bylo odročeno bez projednání věci dle ust. § 14 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1.600 Kč jako náhrady za promeškaný čas 16 půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 4.740,10 Kč jako náhrady cestovného (dvakrát ze sídla právního zástupce žalobce k jednání soudu v Ústí nad Orlicí a zpět při průměrné spotřebě vozidla 6,4 l BA na 100 km a celkem 628 ujetých km) dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 7.763,72 Kč. Celková náhrada nákladů po zaokrouhlení činí 50.160 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.