110 C 5/2022 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 91 200 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě podaných žádostí vyplatil zaměstnancům žalovaného celkem 91 200 Kč (81 168 Kč na mzdových nárocích, 5 928 Kč na sociálním pojištění a 4 104 Kč zdravotním pojištění) poté, co bylo vyhláškou Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 11. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], oznámeno zahájení insolvenčního řízení ve věci žalovaného, přičemž insolvenční návrh byl následně soudem odmítnut. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z vyhlášky Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 11. 2021, č. j. KSPA 60 INS [číslo] soud zjistil, že bylo oznámeno, že dne 3. 11. 2021 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka – žalovaného, vyhláška byla zveřejněna dne 5. 11. 2021. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 11. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že insolvenční návrh byl odmítnut. Oznámením ze dne 7. 2. 2022, č. j. 40654/22/PA, oznámil žalobce žalovanému, že uspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců žalovaného dle přiloženého seznamu zaměstnanců v celkové výši 91 200 Kč, z toho na sociálním pojištění 5 928 Kč, na zdravotním pojištění 4 104 Kč a na mzdových nárocích 81 168 Kč. Výzvou ze dne 24. 2. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 91 200 Kč, která byla vyplacena zaměstnancům žalovaného dle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Dle ust. § 12 odst. 2 písm. a) tohoto zákona je zaměstnavatel povinen uhradit Úřadu práce České republiky finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky odpovídající srážkám a odvodům, které Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce odvedl podle zvláštních právních předpisů, v případech, kdy soud pravomocně rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce v souladu s ust. § 9 odst. 4 zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele poskytl zaměstnancům žalovaného mzdové nároky, jejichž výplatu žalovaný, který byl v platební neschopnosti, neprovedl. Po skončení insolvenčního řízení odmítnutím insolvenčního návrhu žalovaný ani přes výzvu žalobci poskytnuté mzdové nároky nenahradil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci celkem 91 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 12 odst. 4 zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Nárok na náhradu nákladů řízení soud posoudil dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, žádné náklady mu však v řízení nevznikly, proto soud žalobci žádné náklady řízení nepřiznal. O povinnosti žalovaného k úhradě soudního poplatku rozhodl soud dle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Žalobce byl v řízení od poplatku osvobozen, v řízení byl plně úspěšný, soud proto uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek z podané žaloby.