12 C 52/2022-35 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15.2.2022 domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3 510 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 422,08 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaná je držitelkou televizního přijímače, má tedy ze zákona povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná televizní přijímač přihlásila dne 1.5.2000. Žalovaná za období říjen 2019 do listopadu 2021 televizní poplatek v měsíční výši 135 Kč neplatila a dluží tak žalobci částku 3 510 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., neboť žalobce s tímto postupem projevil souhlas a žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, přičemž byla upozorněna, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst.4 o.s.ř.). 4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaná má od května 2000 přihlášen televizní přijímač (zjištěno ze zprávy a potvrzení České pošty s.p. ze dne 20.1.2022), za období od října 2019 do listopadu 2021 dluží celkem 3 510 Kč na poplatcích. K úhradě této částky a úroku z prodlení byla žalovaná vyzvána (zjištěno z výzvy k úhradě, podrobného rozpisu a dodejky). 5. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná přihlásila televizní přijímač do příslušné evidence a v souladu s ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se stala poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná však svoji povinnost platit poplatek dle ust. § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. v období říjen 2019 do listopadu 2021 řádně neplnila, proto soud podané žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 3 510 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z jednotlivých plateb od data splatnosti do data podání žaloby, tj. 422,08 Kč. 6. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále paušální náhradou dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč, celkem dohromady 600 Kč. Soud nepřiznal žalobci právo na nákladů řízení spočívající v zastoupení advokátem, a to v souladu s nálezy Ústavního soudu ze dne 24.7.2013, sp.zn. I ÚS 3344/2012 a ze dne 18.2.2015, sp.zn. II ÚS 1333/14.