14 C 110/2022-47 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zvýšení výživného pro sebe jako zletilé dítě. Uvedla, že naposledy bylo o výživném rozhodováno v roce 2019, kdy bylo stanoveno ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně v té době studovala střední školu. Nyní je studentkou vysoké školy, zvýšily se její náklady na ubytování, jízdné i na stravu. Tyto své zvýšené potřeby hradí z prostředků, které jí poskytuje matka. Žalobkyně navrhla zvýšení výživného na 4 000 Kč měsíčně. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uvedl, že je dlouhodobě v pracovní neschopnosti a žalobkyně s ním neudržuje kontakt, nesděluje ani studijní výsledky. Žalovaný má další vyživovací povinnost k jednomu zletilému a dvěma nezletilým dětem a jeho výdělek neumožňuje zvýšení výživného. Přispěl žalobkyni na řidičský průkaz. 3. Ve svém účastnickém výslechu žalobkyně uvedla, že studuje na Univerzitě [obec] veřejnou správu, začíná druhý ročník. Nedostala koleje, tak hradí pronájem bytu za 3 500 Kč měsíčně. Za dopravu hradí 250 Kč měsíčně a má výdaje za jídlo. Matka jí dává 6 000 Kč měsíčně, otec 2 000 Kč, s tím nějak vyjde. Nemá zvýšené výdaje v souvislosti se zdravotním stavem, brigádu nemá, loni v létě ji měla. Jiné příjmy než od rodičů nemá. Žalovaný má ve společném jmění s manželkou dům, který pronajímá. 4. Žalovaný ve svém účastnickém výslechu uvedl, že má pouze příjem ze zaměstnání, nemá částečný invalidní důchod. Dům patří pouze manželce, dostala na něj peníze od rodičů a vzal si i hypotéku. On je vyučený truhlář, dříve v tomto oboru pracoval. Výdaje spojené se zdravotním stavem nemá, nyní je po operaci kolene. Má celkem čtyři vyživovací povinnosti, bydlí s manželkou. 5. Naposledy bylo o výživném rozhodováno rozsudkem ze dne 23.4.2019, jímž byla schválena dohoda o výživném pro žalobkyni ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně byla studentkou střední školy, žalovaný měl příjem ve výši cca 9 000 Kč, pracoval na částečný úvazek, protože se staral o děti a dům, měl čtyři vyživovací povinnosti (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23.4.2019, č.j. 13P 145/2009 – 92). Žalobkyně je nyní studentkou Univerzity [obec], obor Veřejná ekonomika a správa, bakalářský obor,, druhý ročník (zjištěno z potvrzení o studiu). Sociální dávky nepobírá (zjištěno z potvrzení Úřadu práce). Za učebnice uhradila 519 Kč, za dopravu MHD 250 Kč měsíčně (zjištěno z výdajových dokladů). Žalovaný je zaměstnán v Základní škole [obec], [ulice] ulice s tarifním platem 9 965 Kč (zjištěno z platového výměru), jeho průměrný měsíční příjem se pohybuje kolem 9 000 Kč, tarif za plný pracovní úvazek činí 19 930 Kč (zjištěno ze zprávy zaměstnavatele), nepobírá důchod ani sociální dávky (zjištěno ze zpráv Úřadu práce a České správy sociálního zabezpečení). Od ledna 2022 do května 2022 byl žalovaný v pracovní neschopnosti (zjištěno z lékařských zpráv). 6. Žalobkyně ani po poučení soudem neuvedla, jaké další příjmy žalovaný získává, nežádala jejich další prověření. 7. Podle ust. § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. 8. Podle ust. § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 9. Podle ust. § 913 odst.1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 10. Žalobkyně dosud není schopna se sama živit a žalovaný má povinnost na její výživu podle svých schopností přispívat. Žalovaný pobírá cca 9 000 Kč měsíčně při práci na částečný úvazek, i při plném pracovním úvazku by dosahoval čisté mzdy cca 18 000 Kč. Má čtyři vyživovací povinnosti. I kdyby vzal soud za možný výdělek plný pracovní úvazek (žalovaný neprokázal, že není schopen plného pracovního vytížení, prokázal pouze to, že byl několik měsíců v pracovní neschopnosti), pak z částky 18 000 Kč při čtyřech vyživovacích povinnostech není možné výživné pro žalobkyni dále zvýšit. Žalovanému by na výživné měla být určena jedna třetina příjmu (s ohledem na množství vyživovacích povinností a věk žalobkyně soud počítá s maximální možnou hranicí), což je 6 000 Kč. Z toho je žalobkyni placeno 2 000 Kč, což je maximum, které lze žalobkyni jako zletilému studujícímu dítěti přiznat. Pro zvýšení výživného tedy nebyly shledány podmínky ani v době, kdy je žalovaný zaměstnán, ani v době, kdy bal v pracovní neschopnosti, a žaloba byla proto zamítnuta. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř., když úspěšný žalovaný jejich náhradu nepožadoval.