14 C 232/2022-76 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném, svém otci, zvýšení výživného, které je nyní placeno ve výši 2 700 Kč na základě rozhodnutí z roku 2012. Poměry na straně žalobce se změnily, je studentem Střední [anonymizováno] školy ve [obec], jeho náklady se zvýšily. Navrhnul zvýšení výživného od 30.3.2019 na částku 5 000 Kč měsíčně. 2. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil a uvedl, že sice od poslední úpravy výživného uplynula dlouhá doba, žalovaný však hradil synovi nad rámec výživného k narozeninám, svátku či Vánocům finanční dary 500 Kč až 1 000 Kč, a to do doby asi před pěti lety. Od té doby se syn se žalovaným nechtěl stýkat, předložil pouze na vyžádání potvrzení o studiu. O prospěchu žalovaného neinformuje. V říjnu 2021 zaslal synovi 8 000 na autoškolu, k Vánocům 2021 mu zaslal 1 000 Kč. Pořídil mu také jízdní kolo za 2 500 Kč, syn jej ale nechtěl. Rekonstruuje dům v [obec], do nějž investoval i částku cca 1 000 000 Kč, kterou získal za prodej zahrady, snaží se také přispívat svým zletilým dcerám. Dům v [obec] poskytuje k bydlení jedné paní, která nemá střechu nad hlavou, a to zadarmo. Jeho zdravotní stav není dobrý, v prosinci 2021 prodělal zápal plic, pak měl problémy se slinivkou, má artrózu a má prodělat operaci. Užívá léky, na které doplácí cca 2 500 Kč měsíčně. 3. Žalobce ve svém výslechu uvedl, že od roku 2019 – 2020 studuje střední školu ve [obec], dojíždí každý den autobusem, je to levnější než autem. Jedna cesta stojí 34 Kč. Na obědy nechodí, svačinu si připravuje doma, když má hlad, jde se najíst. Nemá výdaje spojené se svým zdravotním stavem. Peníze dostává od matky, výživné od otce, v létě chodí na brigády. Ve škole musí být každý den, maturovat bude tento rok. Otec mu přispěl na autoškolu, žádal ho o zvýšení výživného, ale marně. 4. Žalovaný ve svém výslechu uvedl, že se vídal se synem málo, posílal mu SMS nebo mu volal, syn to někdy ani nezvedl. Snažil se s ním kontaktovat, matka však o víkendech tvrdila, že už něco mají. Občas mu něco zasílal nad rámec výživného, posílal mu peníze i na autoškolu, koupil mu kolo, ale on ho nechtěl. Bydlí s přítelkyní v nájemním bytě, pracuje u [právnická osoba] jako svářeč. Jeho zdravotní stav není dobrý, měl zápal plic a má poškozenou slinivku. Do zaměstnání chodí proto, aby mohl hradit výdaje. Koupil dům v [obec], do jeho rekonstrukce vložil dva nebo tři miliony korun, zatím se tam bydlet nedá, až to půjde, tak se tam s přítelkyní odstěhuje. Nemá jinou vyživovací povinnost. 5. Ze spisu Okresního soudu v Břeclavi, sp. zn. [spisová značka], hlavně pak z rozsudku tohoto soudu ze dne 17.9.2012 a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6.6.2013, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalovanému bylo od 1.11.2012 vyměřeno výživné ve výši 2 700 Kč. Žalobce v té době navštěvoval základní školu, žalovaný dosahoval příjmu kolem částky 14 000 Kč měsíčně. Žalovaný ani tehdy jinou vyživovací povinnost neměl. 6. Žalobce je od 1.9.2020 studentem Střední [anonymizováno] školy [obec], ročník ukončil s průměrem 2,07 a 130 hodinami omluvené absence. Pracovní nářadí si žáci pořizují na počátku studia v ceně 1 000 – 3 000 Kč (zjištěno z potvrzení školy). Žalobci nejsou vypláceny žádné dávky (zjištěno ze zprávy Úřadu práce). 7. Žalovaný byl od 30.3.2019 několikrát nemocen a pobíral dávky nemocenského pojištění, dále pobírá důchod v aktuální výši 19 622 Kč měsíčně a je zaměstnán u [právnická osoba] a.s. Příjem žalovaného včetně důchodu, mzdy a dávek nemocenského pojištění činí v měsíci srpnu 2022 částku 57 212 Kč, v předchozím období to bylo nejméně 23 250 Kč v prosinci 2020, od června 2021 byl jeho příjem 26 700 Kč v červnu, 42 697 Kč v červenci, 51 310 Kč v srpnu, 55 516 Kč v září, 48 552 Kč v říjnu, 45 876 Kč v listopadu, 47 861 Kč v prosinci, 35 736 Kč v lednu 2022, 39 693 Kč v únoru, 50 521 Kč v březnu, 50 014 Kč v dubnu, 39 639 Kč v květnu, 42 844 Kč v červnu, 53 672 Kč v červenci 2022 (zjištěno ze zpráv zaměstnavatele a [obec] správy sociálního zabezpečení). Dosud platil žalovaný 2 700 Kč měsíčně (zjištěno z potvrzení o provedení platby). Žalovaný má problémy s prostatou, byl operován na hemoroidy, léčí se pro vysoký krevní tlak, má koxartrózu, měl zápal plic, doplácí na léky na recept a pořizuje si i přípravky ve volném prodeji v částkách několik set korun měsíčně (zjištěno z lékařské zprávy a prodejních dokladů). Žalovaný si pořídil automobil na úvěr za 175 290 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru), v roce 2020 prováděl rekonstrukci svého domu za cenovou nabídku 859 083 Kč (zjištěno z cenové nabídky). V roce 2020 prodal žalovaný svůj pozemek za 1 065 000 Kč (zjištěno z kupní smlouvy). 8. Účastníci se stýkají jen málo, žalobce žalovaného nevyhledává, když je žalovaný blízko bydliště žalobce a nabízí setkání, žalobce toho nevyužil (zjištěno ze SMS komunikace). 9. Podle ust. § 910 odst.1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. 10. Podle ust. § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 11. Podle ust. § 913 odst.1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 12. Podle ust. § 922 odst.1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 13. Žalovaný má jedinou vyživovací povinnost k žalobci, který studuje střední školu, kam dojíždí. Žalobce je již dospělý, přivydělává si příležitostně brigádami. Žalovaný dosahuje příjmu kolem 50 000 Kč měsíčně, v době, kdy byl na nemocenské, byl jeho nejnižší příjem 23 250 Kč. Žalovaný má zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem, má řadu zdravotních problémů, přesto však ještě chodí do zaměstnání a pobírá starobní důchod. I v době nejnižšího příjmu měl žalovaný dostatek prostředků, aby platil výživné ve výši, kterou žalobce požaduje, tedy 5 000 Kč měsíčně. Jedná se v současné době o cca 10% jeho příjmu, v době nejnižšího výdělku to bylo 21% z příjmu, což není ani jedna čtvrtina. Žalovaný má sice zdravotní problémy, nicméně jeho příjmová stránka je nadstandardní a i při zohlednění zhoršeného zdravotního stavu a nutnosti hradit léky, byl žalovaný schopen hradit výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žaloba je tedy oprávněná a soud stanovil od data podání žaloby povinnost žalovaného k placení výživného ve výši 5 000 Kč měsíčně. 14. Soud za období od června 2021 do října 2022 vypočetl nedoplatek na výživném ve výši 39 100 Kč (17 měsíců po 2 300 Kč) a tento nedoplatek umožnil žalovanému kvůli jeho výši splácet ve splátkách po 2 000 Kč spolu s běžným výživným s tím, že pokud nebude zaplacena byť jediná splátka, stává se částka splatná najednou. 15. Soud zamítl žalobu o zvýšení výživného od 30.3.2019 do 31.5.2021, tedy za dobu před podáním žaloby. Zvýšení výživného zpětně není automatickým právem osoby oprávněné k výživě. Takové rozhodnutí u zletilých dětí je na místě v případech, kdy by oprávněný netušil, že se změnily podmínky pro určení výše výživného (např. žalovaný začal pracovat ve výrazně lépe hodnoceném zaměstnání, ubyla vyživovací povinnost apod.) a zjistil to teprve zpětně. Žalobce uvedl, že sám neví, proč požaduje zvýšení výživného od 30.3.2019, netvrdí tedy, že by se právě k tomuto datu nějak změnily poměry jeho nebo žalovaného. Stanovení výživného od data předcházejícího žalobě je vždy spojeno s vyčíslením nedoplatku, což je zatížení pro povinného rodiče, který nemohl zvýšení v určité výši předpokládat. V souzeném případě soud neshledal podmínky pro zvýšení výživného zpětně před podáním návrhu, proto byla žaloba v této části zamítnuta. 16. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř., když žádný z účastníků jejich náhradu nepožadoval.