14 C 444/2021-33 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 22 272,89 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a o vydání kreditní karty a v dispozicích byl sjednán úvěrový rámec. Žalovaný čerpal úvěr a měl jej splácet formou minimální měsíční splátky, což však nečinil a úvěr byl prohlášen za splatný dle všeobecných obchodních podmínek. Žalobce pak požadoval zesplatněný úrok ve výši 2 184,77 Kč a zesplatněný úrok z prodlení ve výši 1 292,71 Kč a 125,93 Kč a poplatek ve výši 245 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud jednal a rozhodoval bez přítomnosti účastníků, když žalobce svou neúčast omluvil, o odročení nepožádal, žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: 8.7.2016 požádal žalovaný o vydání karty a dne 25.7.2016 byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty. Podle této smlouvy měl žalovaný právo čerpat úvěr pomocí karty a povinnost jej hradit (zjištěno ze žádosti a smlouvy). Úvěrový rámec činil 29 000 Kč, minimální splátka 2% vyčerpaného úvěru, roční úroková sazba činila 22,99% (zjištěno z dispozic). Žalobce zjišťoval výši příjmu žalovaného (zjištěno z potvrzení o výši příjmu). Poplatek za vedení karty činil 49 Kč měsíčně (zjištěno ze sazebníku). Žalovaný řádně úvěr nesplácel, a ten byl prohlášen za splatný v částce 24 702,66 Kč, přičemž z toho byl 245 Kč poplatek a 2 184,77 Kč úrok (zjištěno z oznámení o zesplatnění). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího archu). 5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z. 6. Podle § 2395 obč. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb. a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem. 9. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku. 10. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. 11. Žalovanému byl poskytnut úvěr prostřednictvím kreditní karty, žalovaný řádně nesplácel minimální splátku a úvěr byl proto zesplatněn. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného a dodržel i podmínky, stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru pro platnost smlouvy o úvěru. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci jistinu, úroky, úroky z prodlení i poplatky za vedení karty, celkem 26 121,30 Kč. 12. Žalobce požadoval po žalovaném zákonný úrok z prodlení a to od 29.6.2021, na což má právo dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od prvního dne prodlení ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou. 13. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a zaslal žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě delší než sedm dní před podáním žaloby a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 a 142a odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 046 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 750 Kč za 2 právní úkony po 300 Kč (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 11 odst.1 advokátního tarifu a jeden úkon (předžalobní upomínka, která nesplňuje předpoklady právního rozboru věci a jedná se pouze o jednoduchou, byť dlouhou výzvu k plnění) v poloviční výši 150 Kč dle ust. § 11 odst.2 a 14b odst.1 bod 1 advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§ 13 odst.3 a 14b odst.5 advokátního tarifu). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 220,50 Kč. Soud přiznal žalobci náklady v celkové výši 2 316,50 Kč.