310 C 10/2021-41 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 54 090 Kč s příslušenstvím jako nájemného z nájemní smlouvy [číslo] ze dne 5. 4. 2018, na základě které pronajal žalobce žalovanému elektrický hoblík, vrták zemní benzínový a klíč, kanystr s palivem a vrták, a které bylo žalovanému fakturováno fakturou ze dne 25. 6. 2018 splatnou dne 9. 7. 2018. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z nájemní smlouvy [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 5. 4. 2018, jejím předmětem byl nájem elektrického hoblíku za nájemné ve výši 350 Kč za den bez DPH, vrtáku zemního benzínového a klíče za nájemné ve výši 450 Kč za den bez DPH a příslušenství, kanystru s palivem za nájemné ve výši 38 Kč bez DPH a vrtáku, smlouva byla uzavřena na dobu určitou jednoho dne. Dle ručně psané poznámky byl předmět nájmu vrácen dne 25. 6. 2018. Z faktury ze dne 25. 6. 2018 soud zjistil, že žalobce účtoval žalovanému nájemné za období od 5. 4. 2018 do 25. 6. 2018 v celkové výši 54 090 Kč včetně DPH. Upomínkami ze dne 18. 12. 2020 a ze dne 4. 3. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to zejména dle obecných ustanovení o nájmu dle ust. § 2201 a násl. a dle zvláštních ustanovení o podnikatelském pronájmu věcí movitých dle ust. § 2316 a násl. Dle ust. § 2316 odst. 1 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem věcí movitých, žalovaný movité věci převzal a užíval, nájemné po skončení nájmu však nezaplatil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci celkem 54 090 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.705 Kč a z částky 600 Kč jako dvou paušálních náhrad po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Celková náhrada nákladů tak činí 3.305 Kč.