5 C 201/2022 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 1.530 Kč jako dlužného jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1.500 Kč, neboť se žalovaná dne 26. 2. 2022 v 13:58 hodin na lince [anonymizována dvě slova] neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná uvedla, že v době kontroly vlastnila platnou časovou jízdenku, žalobci tak nevznikla žádná újma. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná se dne 26. 2. 2022 v 13:58 hodin při přepravní kontrole ve vozidle žalobce na lince [anonymizována dvě slova], v místě kontroly [příjmení], na výzvu neprokázala jízdním dokladem. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2550 o.z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Právo přepravce požadovat zaplacení přirážky k jízdnému je předpokládáno i zákonem v ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, přičemž povinnost cestujícího zaplatit přirážku k jízdnému je následně konkretizována v přepravním řádu přepravce, který je vydáván na základě ust. § 37 citovaného zákona. Žalovaná uvedla, že v době kontroly vlastnila platnou časovou jízdenku, toto své tvrzení však nijak neprokázala. Avšak, i kdyby žalovaná prokázala, že v době kontroly byla držitelem časové jízdenky, na právním posouzení věci by se ničeho nezměnilo. Jízdním dokladem, kterým je cestující povinen se při kontrole prokázat, je i předplatní časový jízdní doklad, tedy časová jízdenka. V souladu s přepravním řádem, konkrétně smluvními přepravními podmínkami PID platnými od 1. 8. 2021, byla žalovaná povinna na výzvu oprávněné osoby předložit jízdní doklad (a to právě i doklad předplatní časový), což neučinila. Dle přepravního řádu, smluvních podmínek, měla žalovaná možnost zaplatit sníženou přirážku ve výši 50 Kč, byla-li držitelem platné časové jízdenky v době kontroly, avšak povinností žalované vyplývající z přepravního řádu bylo tuto skutečnost následně prokázat v doplatkové pokladně. Vzhledem k tomu, že žalovaná se v době kontroly se neprokázala platným jízdním dokladem a následně této možnosti nevyužila, vznikla žalované povinnost zaplatit jízdné ve výši 30 Kč (viz tarif pražské integrované dopravy platný od 1. 8. 2021) a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedodržela podmínky vyplývající z přepravního řádu a v době kontroly se neprokázala platným jízdním dokladem (jak je shora zdůvodněno, je nerozhodné, zda byla v době kontroly držitelkou platné časové jízdenky), uložil soud žalované zaplatit žalobci jízdné a přirážku k jízdnému, celkem tak 1.530 Kč. Dlužná částka byla žalované uložena k úhradě se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 1.489 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.