5 C 318/2022-32 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalovanému uloženo přispívat na výživu žalobkyně částkou 8 000 Kč měsíčně. Uvedla, že je studentkou druhého ročníku vysoké školy, v letošním roce nedostala koleje, bydlí v podnájmu a za pokoj, ve kterém bydlí sama, ve čtyřpokojovém bytě, platí 10 000 Kč, byt je vzdálen od školy pět zastávek. Ve volném čase se zajímá o jezdectví, jedná se o drahý koníček. Matka pracuje jako lymfoterapeutka, je omezena zdravotním stavem. Žalobkyně si občas přivydělá. Výživné bylo naposledy určeno částkou 3 500 Kč, v době kdy žalobkyně byla nezletilá. Žalovaný navrhl, aby soud zvýšil výživné na částku 6 000 Kč. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 6. 2011, č. j. 0 Nc 207/2011 – 20, soud zjistil, že byla schválena dohoda rodičů, na základě které byla žalobkyně svěřena do výchovy matky a žalovaný se zavázal přispívat na výživu žalobkyně částkou 3 500 Kč měsíčně, v době rozhodování byla žalobkyně žákyní třetí třídy základní školy. Z potvrzení o studiu soud zjistil, že žalobkyně je studentkou prezenční formy studia bakalářského studijního programu Chov zájmových zvířat specializace [anonymizována dvě slova]. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že zaměstnavatelem žalovaného je od 2. 6. 2008 [právnická osoba] [obec] spol. s r. o. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného v období od září 2021 do února 2022 činil 27 160 Kč, v období od března 2022 do srpna 2022 činil 30 345 Kč. Z protokolu o jednání ze dne 13. 10. 2022 ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 4 P 137/2011 bylo zjištěno, že byla schválena dohoda rodičů, na základě které se žalovaný zavázal přispívat na výživu sestry žalobkyně částkou 5 000 Kč měsíčně, žalovaný při výslechu uvedl, že zdědil finanční hotovost kolem 500 000 Kč. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2022, č. j. 20 D 24/2022 – 20, bylo zjištěno, že žalovaný nabyl z pozůstalosti po [jméno] [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl na pozemcích p. [číslo] v obci a katastrálním území Ústí nad Orlicí, zůstatek na účtu ve výši 506 085,40 Kč, peněžní hotovost ve výši 2 000 Kč a osobní automobil Škoda Fabia. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 17. 6. 2022, č. j. 20 D 403/2022 – 21, soud zjistil, že řízení o pozůstalosti po [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo zastaveno a majetek nepatrné hodnoty byl vydán žalovanému. Z potvrzení zaměstnavatele [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno], bylo zjištěno, že matka žalobkyně dosáhla v období od září 2021 do srpna 2022 průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 9 803 Kč. Ze sdělení České správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že matka žalobkyně pobírá invalidní důchod prvního stupně ve výši 9 056 Kč měsíčně. Z výpisu z internetových stránek Reality.IDNES.cz bylo zjištěno, že nájemné nabízených bytů v Praze činí od 5 000 Kč měsíčně do 10 000 Kč měsíčně. Ze sdělení Úřadu práce ČR soud zjistil, že žalobkyně ani žalovaný nejsou příjemci dávek pomoci v hmotné nouzi, od 1. 9. 2021 nebyli ani příjemci dávek státní sociální podpory či pěstounské péče. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ust. § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle ust. § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Dle ust. § 915 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. V době posledního rozhodování o výživném pro žalobkyni byla žalobkyně žákyní základní školy, v současné době studuje vysokoškolské studium. Okolnosti, ze kterých se při rozhodování o výživném vycházelo, se z tohoto důvodu a též plynutím času podstatně změnily, soud proto změnil původní rozsudek dle ust. § 163 o. s. ř. Žalobkyně je studentkou vysokoškolského studia v prezenční formě, řádně studuje a nelze po ní spravedlivě žádat, aby se sama zcela živila. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni proto trvá. Vyživovací povinnost k žalobkyni mají zásadně oba rodiče, matka žalobkyně dosahuje průměrných příjmů ve výši necelých 20 000 Kč a výživu žalobkyni poskytuje. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí asi 30 000 Kč, žalovaný má jednu další vyživovací povinnost ke své druhé dceři ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný sice zdědil peníze a nemovité věci, avšak to se prozatím nijak nepromítá do jeho pravidelných příjmů. Soud proto k těmto hodnotám přihlížel pouze omezeně tak, že částečně zvyšují životní úroveň a majetkové poměry žalovaného. Žalobkyně požadovala měsíční výživné ve výši 8 000 Kč, tato výše je zcela nepřiměřená a neodpovídá výdělkovým schopnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Žalobkyně má standardní potřeby přiměřené svému věku, navyšovány jsou dražší zájmovou činností žalobkyně a výdaji na studentské ubytování v letošním školním roce. Nelze však po žalovaném spravedlivě požadovat, aby se podílel na každém výdaji žalobkyně, zvláště jedná-li se o výdaj zcela nepřiměřený, kterým nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně je. Je samozřejmé, že žalobkyně musela své dočasné bydlení v místě studia vyřešit jiným způsobem, když jí nebyly přiděleny koleje. Žalobkyně sice sdílí byt s dalšími osobami (užívá-li jeden pokoj ve čtyřpokojovém bytě, je tomu tak z podstaty věci), avšak jak bylo z inzerátů zjištěno, jedná se o nájemné ve vysoké cenové hladině. Stejně tak co se týká zájmové činnosti žalobkyně. Žalobkyně studuje obor chov koní, což se odráží i v její zájmové činnosti, avšak náklady na tuto zájmovou činnost musí odpovídat též možnostem osob povinných výživou k žalobkyni. Lze pak po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby si na některé své zájmy v rámci svých možností přivydělala. Odůvodněným potřebám a majetkovým poměrům žalobkyně, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného proto odpovídá částka 6 000 Kč měsíčně. S ohledem na další též poměrně vysokou vyživovací povinnost bylo lze uvažovat i o částce nižší, zde se však do úvah o konkrétní výši promítla ochota žalovaného platit tuto částku a zároveň hodnoty nabyté v pozůstalosti. Soud proto uložil žalovanému přispívat na výživu žalobkyně částkou 6 000 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl. Žalobkyně požadovala zvýšení výživného zpětně ke dni nástupu na vysokou školu. Vzhledem k tomu, že poměry účastníků odpovídaly výživnému ve výši 6 000 Kč měsíčně již k tomuto datu a dle ust. § 922 odst. 1 o. z. lze výživné pro děti přiznat i zpětně, uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni za období od září 2021 do října 2022 nedoplatek na výživném ve výši 35 000 Kč (tedy rozdíl mezi hrazeným výživným ve výši 3 500 Kč a novou výší 6 000 Kč), a to ve standardní třídenní lhůtě k plnění dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.