6 C 251/2021-106 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou ze dne 19.7.2019 se žalobci a), b) zastoupeni svou matkou domáhali po žalovaném náhrady újmy na zdraví, kterou jim způsobil žalovaný lékařským zákrokem provedeným dne 19.7.2016 na klinice [anonymizováno] v [obec]. Jednalo se o plánovanou operaci žalobce a), b), kterou dohodl jejich otec se žalovaným. Matka žalobců o zákroku nevěděla a nemohla mu zabránit. Otec žalobců a), b) a žalovaný domluvili provedení obřízky obou synů. Zákrok se žalovanému nepovedl. V obou případech došlo ke znetvoření údu přirození obou synů. V podané žalobě a v jejím doplnění ze dne 27.10.2021 a doplněním do protokolu o ústním jednání ze dne 24.2.2022 matka žalobců upřesnila, že v důsledku operace provedené žalovaným vznikly žalobcům a), b) trvalé následky, neboť žalovaný zcela neodborně a trvale znetvořil synům pohlavní údy v rozsahu vyžadujícím další operace. U žalobce a) uplatnila nárok na bolestné ve výši 400 000 Kč, dále s ohledem na trvalé následky po provedeném zákroku uplatnila nárok na ztížení společenského uplatnění částkou 7 000 000 Kč a nárok za zásah do osobnosti jako další nemajetkovou újmu ve výši 2 500 000 Kč. V případě druhého žalobce syna [jméno] uplatnila nárok na zaplacení bolestného ve výši 400 000 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 5 000 000 Kč a zásah do osobnosti žalobce b) ve výši 2 500 000 Kč. 2. Nad rámec těchto nároků uplatnila také právo ve svůj prospěch na zaplacení částky 600 000 Kč za vynaloženou péči a psychické útrapy. Současně žádala písemnou omluvu od žalovaného za poškození zdraví žalobce a), b). 3. Matka žalobců a), b) podala k soudu předmětnou žalobu na základě souhlasu opatrovnického soudu - Okresního soudu v Břeclavi podle výroku II. rozsudku ze dne 12. března 2021, č. j. 0 P 10/2020-1907. 4. Podáním ze dne 11.8.2021 vstoupil do řízení jako vedlejší účastník [právnická osoba], [IČO], se sídlem [obec a číslo]. Označená pojišťovna vstoupila do řízení jako vedlejší účastník na stranu žalovaného, neboť je na základě pojistné smlouvy [číslo] pojistitelem žalovaného pro případ odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb. Žádný z účastníků nenamítl nepřípustnost vedlejšího účastenství. Soud proto o přípustnosti vedlejšího účastenství nerozhodoval a pojišťovna se tak stala vedlejším účastníkem řízení v okamžiku, kdy došlo soudu její sdělení o jejím vstupu do řízení. 5. Žalovaný a vedlejší účastník navrhli zamítnutí žaloby. Nárok žalobců neshledali důvodný. Předně namítli nedostatek pasivní věcné legitimace. Poukázali na to, že zákroky u žalobců a), b) byly provedeny dne 19.7.2016 poskytovatelem zdravotní péče – [anonymizována dvě slova] – [ulice] ambulantních lékařů, [IČO], se sídlem [adresa]. Na základě mandátní smlouvy uzavřené s tímto subjektem provedl předmětné operační zákrok žalovaný. Žalovaný prováděl operační zákrok jménem a na účet [právnická osoba] – [ulice] ambulantních lékařů. Žalovaný tak není samostatně odpovídajícím subjektem za vzniklou újmu. 6. Vedlejší účastník dále namítl, že nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalovaného nelze kompenzovat prostřednictvím procesního institutu přistoupení dalšího účastníka do řízení. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.2016, sp. zn. 32 Cdo 5406/2014, ve kterém soud vyslovil, že je nepřípustné, aby návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení byl obcházen institut záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o.s.ř. Dále Nejvyšší soud vyslovil, že je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zjevné, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu. Vedlejší účastník dále sdělil soudu, že v případě návrhu záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o.s.ř. nedává k takovému procesnímu úkonu souhlas. 7. Vedlejší účastník a žalovaný dále namítli, že nárok žalobců neuznávají v celém rozsahu, neboť nejsou naplněny základní předpoklady pro jeho uplatnění. Z podané žaloby nevyplývá, že mezi jednáním žalovaného, tj. operačním zákrok ze dne 19.7.2016, a újmou na zdraví žalobců existuje příčinná souvislost. V dané kauze rovněž chybí protiprávní jednání žalovaného. Namítli, že zdravotní péče byla žalobcům poskytnuta zcela standardně a ani ze zdravotní dokumentace nevyplývá závěr, že by žalovaný postupoval v rozporu s ustanovením § 28 odst. 2 a 4, odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění, tj. podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. V neposlední řadě rovněž namítli nepřiměřenost požadovaných nároků. 8. S ohledem na vznesenou námitku nedostatku pasivní legitimace se soud nejprve zabýval tím, zda je žalovaný nositelem tvrzeného hmotného práva, tj. zda žalobcům přísluší podle hmotného práva nárok vůči žalovanému. Za účelem zjištění této skutečnosti soud provedl dokazování čtením označené mandátní smlouvy o zajišťování lékařské odborné péče z oboru chirurgie ze dne 1.4.2009. Z této smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným jako mandatářem a [právnická osoba] – [ulice] ambulantních lékařů se sídlem [adresa], jako mandantem. Předmětem smlouvy byl závazek mandatáře (žalovaný), že pro mandanta, jeho jménem a na jeho účet bude za podmínek vyjmenovaných v článku III. této smlouvy poskytovat lékařskou péči v oboru dětská chirurgie s odbornou péčí, k níž je kvalifikován. Pro řádný výkon činností podle této smlouvy byl mandatář oprávněn využívat veškeré věcné, personální a materiálové vybavení chirurgického střediska v prostorách polikliniky„ [anonymizováno]“, [ulice a číslo] v [obec]. Mandant se zavázal poskytnout mandatáři veškerou součinnost nezbytnou pro řádné plnění závazků podle této smlouvy a vytvořit potřebné pracovní podmínky pro výkon jeho činnosti. V článku IV. smlouvy se mandant zavázal mandatáři za jeho činnost zaplatit. 9. Z vyjádření žalovaného soud zjistil, že předmětné výkony prováděl na základě mandátní smlouvy ze dne 1.4.2009. 10. Z lékařské zprávy předložené matkou žalobců (založena na čl. 7-8 spisu) bylo zjištěno, že popsané chirurgické zákroky byly prováděny ve zdravotnickém středisku [anonymizováno], [obec]. Výkon prováděl [celé jméno žalovaného]. 11. Podle ustanovení § 90 první věty o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá procesním způsobem. Žalobce je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaný je ten, koho žalobce v návrhu za tohoto účastníka označil. Takto označený účastník (jestliže má způsobilost mít práva a povinnosti je v důsledku toho způsobilý být v řízení účastníkem procesně právních vztahů) má takzvanou procesní legitimaci. Podle toho, zda vystupuje na straně žalobce nebo na straně žalovaného, je rozlišována buď aktivní procesní legitimace, nebo pasivní procesní legitimace. 12. Od procesní legitimace účastníka je však třeba odlišovat věcnou legitimaci, která představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Účastník, který je z obecných hledisek hmotného práva způsobilý mít práva a povinnosti, má právní subjektivitu, a který je procesně legitimován, neboť se způsobem stanovenými procesními postupy stal účastníkem řízení, však nemusí být ještě účastníkem individuálního hmotněprávního vztahu, o kterém se v konkrétní věci jedná. 13. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný prováděl předmětné operační zákrok jménem a na účet [právnická osoba] jako mandatář. Není tedy samostatně odpovídajícím subjektem za vzniklou újmu. Z toho důvodu není účastníkem popsaného hmotněprávního vztahu. Žalovaný tedy postrádá pasivní věcnou legitimaci. Zjištěný nedostatek pasivní věcné legitimace je důvodem pro zamítnutí žaloby. 14. S ohledem na učiněný právní závěr o nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného soud neprováděl ve věci další dokazování k posouzení důvodnosti uplatněného nároku žalobců. Popsaný nedostatkem nelze v projednávané věci ani změnit přistoupením dalšího účastníka v řízení, neboť takové přistoupí dalšího účastníka je možné pouze na návrh žalobce za předpokladu, že s takovým návrhem žalobce neobchází institut záměny účastníků. Soud nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení tehdy, je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován. 15. K záměně účastníka může dojít pouze na návrh žalobce a se souhlasem původního žalovaného. 16. Zástupce žalobců nenavrhl přistoupení dalšího účastníka do řízení ani záměnu účastníků. Navíc žalovaný předem vyslovil nesouhlas s případným návrhem na záměnu účastníků. S ohledem na tyto skutečnosti a s přihlédnutím k tomu, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nebyl prostor pro rozhodování o přistoupení nebo záměně účastníka na straně žalované. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud učinil podle § 151 a §