6 C 397/2021-55 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut ze strany právního předchůdce žalobce na základě Smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 2. 8. 2019. Na základě uzavřené smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 13,99 % ročně a dalšími poplatky podle této smlouvy a ceníku. Banka žalovanému úvěr poskytla. Žalovaný úvěr nesplácel podle smluvních podmínek. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení, přistoupila banka k zesplatnění úvěru na základě Produktových podmínek dne 27. 4. 2020. Současně uplatnila po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 572,95 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 585,38 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 275,77 Kč a dlužných poplatků ve výši 887 Kč. Žalobce uvedl, že kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požaduje za období od 28. 4. 2020 do 14. 12. 2020. 2. Žalobce prokázal svou aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2020 uzavřenou mezi společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] a.s. a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2021 uzavřenou mezi [právnická osoba] a.s. a žalobcem. Prokázal rovněž, že žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 25. 1. 2021 a dopisem ze dne 29. 3. 2021. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno na poslední známou adresu v České republice i na adresu v domovském státě v Bulharsku. 3. Žalobce je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku České republiky. Žalovaný žije ve svém domovském státě v [země]. Soud se proto nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti a pravomoci českých soudů k rozhodování o této věci. Učinil tak ve smyslu nařízení Rady ES ze dne 12. 12. 2012, číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských i obchodních věcech. Ze smlouvy o rychlé půjčce uzavřené dne 2. 8. 2019 bylo zjištěno, že se strany dohodly v článku XIII. a XIV., že k rozhodnutí sporu vyplývajícího ze smlouvy je dána pravomoc českého soudu a smlouva se řídí právem České republiky. Strany tak uzavřely dohodu o příslušnosti soudu podle článku 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012. Rozhodným právem pro posouzení věci je hmotné právo České republiky na základě volby práva, která byla učiněna mezi účastníky sporu podpisem smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba] Z nich rovněž vyplývá, a to z článku 17, že se smlouva o úvěru řídí právem České republiky. Volba práva tak byla učiněna v souladu s článkem 3 nařízení Rady ES ze dne 17. 6. 2018, číslo 593/2008, o rozhodném právu pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.). 4. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. Nesdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, ačkoliv byl ze strany soudu poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení ze dne 19. dubna 2022, číslo jednací 6 C 397/2021-29 a číslo jednací 6 C 397/2021-30 s výzvou k vyjádření k žalobě a procesnímu postupu soudu bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím justičních orgánů Bulharska. K doručení došlo 25. 8. 2022. 5. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. Nesdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. S ohledem na jeho nečinnost a s přihlédnutím k tomu, že žalobce s takovým postupem souhlasil, soud rozhodl ve věci podle § 115a občanského soudního řádu, aniž by nařizoval jednání ve věci samé. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 6. Smlouvou o rychlé půjčce [číslo] žalobce prokázal, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 2. 8. 2019 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které banka poskytla žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se jí zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy do každého 20. dne v měsíci. Výše první splátky byla dohodnuta 509,83 Kč a každá další splátka ve výši 1 925 Kč. Výpisem spotřebitelského úvěru žalobce prokázal, že žalovanému vyplatil 20 000 Kč dne 2. 8. 2019. Úvěr nebyl řádně splácen. Žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru a žalovaného o tom informoval dopisem ze dne 27. 4. 2020. Současně jej vyzval k zaplacení nesplaceného úvěru. Žalobce rovněž prokázal, že žalovanému zaslal předžalobní výzvu k zaplacení dluhu. Učinil tak dopisem ze dne 8. 4. 2021. Předžalobní výzvu zaslal žalovanému na adresu v domovském státě i na poslední známou adresu v České republice. 7. V projednávané věci soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sbírky a zákona číslo 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru. Ve věci bylo prokázáno, že žalovaný řádně nevrátil právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr podle smlouvy uzavřené dne 2. 8. 2019. Z důvodu neplnění svých povinností přistoupil právní předchůdce žalobce k zesplatnění úvěru v souladu s článkem 12 písmeno b) Produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] Bance vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení nesplacené vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství. Soud proto žalobě zcela vyhověl a zavázal žalovaného povinností zaplatit ve prospěch žalobce nesplacený úvěr včetně požadovaného příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud shledal důvodný i návrh žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši podle § 1970 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, a nařízení vlády číslo 351/2013 Sbí, § 2. 8. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku ve lhůtě do 3 od právní moci rozsudku podle § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem podle vyhlášky číslo 177/1996 Sbírky, advokátní tarif, § 7 bod pátý advokátního tarifu. Podle tohoto ustanovení náleží advokátovi žalobce odměna za každý úkon právní služby ve výši 1 780 Kč. Soud přiznal advokátovi žalobce odměnu za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby k soudu, to je 2 úkony právní služby podle § 11 odstavec 1 písmeno a) a d) advokátního tarifu, celkem 3 560 Kč. Dále soud přiznal v jeho prospěch odměnu ve výši jedné poloviny, to je 890 Kč, za předžalobní výzvu podle § 11 odstavec 2 písmeno h) advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednoduchou výzvu k plnění, byla advokátovi žalobce přiznána odměna za tento úkon v poloviční výši. Odměna advokáta je tak představována částkou 4 450 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi žalobce náhrada hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu, to je celkem 900 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalobce je plátcem DPH, přiznal soud v jeho prospěch právo na zaplacení DPH ve výši 21 % podle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu a § 14a odstavec 1 advokátního tarifu. V tomto případě se jedná o částku 1 123,50 Kč. Náklady řízení jsou tak spolu se zaplaceným soudním poplatkem představovány částkou 7 273,50 Kč. Žalovaný je povinen nahradit je k rukám advokáta žalobce podle § 149 odstavec 1 občanského soudního řádu ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.