6 C 414/2021-24 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení pohledávky za žalovanou, která na něho byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 uzavřenou mezi společností [právnická osoba], [obec]. Tato společnost byla původním věřitelem a uzavřela se žalovanou dne 21.8.2019 smlouvu o úvěru. Původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde se nejprve žalovaná zaregistrovala. Tím zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu podle smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 30 000 Kč a splatností do 20.9.2019. Úvěr byl poskytnut žalované z bankovního účtu původního věřitele na účet žalované. Žalovaná se současně zavázala vrátit úvěr a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 32 763 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr nic nezaplatila. Žalobce proto uplatnil po žalované k zaplacení 62 763 Kč s úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 21.9.2019 do zaplacení. 2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci pro vymáhání sporného nároku. 3. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, svou nepřítomnost neomluvila, nepožádala o odročení z důležitého důvodu. K věci se nevyjádřila. Žalobce svou nepřítomnost na nařízeném jednání soudu omluvil, souhlasil s rozhodnutím ve věci bez jeho účasti. Soud ve věci jednal bez přítomnosti účastníků a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů od žalobce. 4. Předloženými listinnými důkazy žalobce prokázal, že mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k elektronické komunikaci, na základě které žalovaná předala žalobci informace o své osobě a bankovním spojení. Vyžádala od něho částku 30 000 Kč. Z předložené listiny je patrno, že za půjčené peníze byl účtován poplatek ve výši 32 763 Kč. Částka ve výši 30 000 Kč byla zaslána ve prospěch účtu žalované, jak je prokázáno výpisem o provedené platbě ze dne 21.8.2019 a zprávou [právnická osoba] Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 3.4.2021 žalobce prokázal, že vyzýval žalovanou k zaplacení předmětného dluhu. 5. Po shora provedeném skutkovém zjištění soud uzavřel, že ve věci nebylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předložené listiny nesplňují náležitosti předpokládané zákonem o spotřebitelském úvěru pro uzavření takového závazku. S ohledem na prokázané tvrzení žalobce o tom, že původní věřitel zaslal žalované ve prospěch jeho účtu částku 30 000 Kč a tato nebyla ve stanovené době vrácena, posoudil soud jeho nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že se žalované dostalo bezdůvodného obohacení bez platného právního důvodu. Takové obohacení je povinna vydat. Soud uzavřel, že dluh žalované činí 30 000 Kč a žalovaná je povinen zaplatit jej ve prospěch žalobce spolu s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sbí § 2, a to od 21.9.2019 do zaplacení tak, jak je v žalobě uvedeno. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Ohledně zbylého nároku, tj. zaplacení částky 32 763 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nelze dovodit, z jakého titulu vznikl žalované závazek uvedený v žalobě, když smlouva o úvěru nebyla shledána platně uzavřenou. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 věta druhá o.s.ř. a nepřiznal ve prospěch žádného účastníka právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou stran byl téměř stejný. 8. Soud dále uložil žalobci doplatit soudní poplatek částkou 627 Kč podle z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, sazebník poplatků, položka 2 odst. 2 a položka 1. písm. b), neboť soud ve věci nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení. Lhůta k jeho zaplacení byla stanovena podle § 7 citovaného zákona.