6 C 477/2021-34 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 021 Kč s příslušenstvím jako náhrady za jízdné a přirážku k jízdnému za jízdu, kterou žalovaný dne 18. 1. 2021 uskutečnil vlakem společnosti [právnická osoba] (předchůdce žalobce) [číslo] ve směru Poděbrady, bez platného jízdního dokladu. O této skutečnosti bylo sepsáno Potvrzení o nedodržení SPPO a Oznámení o závadách. 2. Žalobce dále uvedl, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2021. Žalovanému byla 26. 7. 2021 odeslána předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky spolu s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný dlužnou pohledávku nezaplatil a ocitl se v prodlení. Žalobce proto uplatnil po žalovaném zaplacení i zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti pohledávky. 3. Usnesením ze dne 30. května 2022, č. j. 6 C 477/2021-29 a č. j. 6 C 477/2021-30 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tak učinil podle § 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Potvrzením o nedodržení SPPO ze dne 18. 1. 2021 žalobce prokázal svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že v uvedený den žalovaný cestoval vlakem [číslo] provozovanými společností [právnická osoba] na trase [obec] hl. n. – [obec] bez jízdního dokladu. Vlakvedoucím byl proto vyzván k zaplacení jízdného 21 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč (zjištěno z Potvrzení o nedodržení SPPO [číslo] z Oznámení o závadách). Žalovaný byl povinen zaplatit přirážku k jízdnému (zjištěno z tarifu ČD). Předžalobní výzvou ze dne 23. 7. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě neuhrazené pohledávky a rovněž i byl informován o postoupení pohledávky na žalobce. 5. Po shora provedeném skutkovém zjištění soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Žalobce prokázal, že dne 18. 1. 2021 žalovaný cestoval na trase [obec] hl. n. – [obec] bez jízdního dokladu. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce tak byla uzavřena smlouva o přepravě podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “o. z.“). Smlouvou o přepravě se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. V daném případě žalovaný jízdné nezaplatil. V souladu s platným tarifem jízdného a smluvními přepravními podmínkami právního předchůdce žalobce vznikla žalovanému povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobce jízdné ve výši 21 Kč. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, je povinen zaplatit jízdné a dále přirážku k jízdnému dle § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, a dle § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a to ve výši 1 000 Kč. Žalobci proto vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení částky 1 021 Kč za cestu, které žalovaný uskutečnil bez jízdního dokladu. Soud přisvědčil nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly, tj. od 19. 1. 2021 do zaplacení, podle § 1970 o. z., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. 6. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za právní zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen“ advokátní tarif“). Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, náleží právnímu zástupci žalobce odměna za každý úkon právní služby ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 1 písmeno c) bod první advokátního tarifu. Právní zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písmeno a) a d) advokátního tarifu, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Náleží mu tak odměna ve výši 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby soud přiznal právnímu zástupci žalobce paušální náhradu výdajů ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písmeno a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů náleží právnímu zástupci žalobce DPH ve výši 21 %, tj. 189 Kč, podle § 14a advokátního tarifu a § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení jsou tak představovány celkovou částkou 1 489 Kč a žalovaný je dle § 149 odstavec 1 o. s. ř. povinen nahradit je k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.