6 C 490/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 030 Kč s příslušenstvím jako náhrady za jízdné a přirážky k jízdnému za jízdu, kterou žalovaný dne 3. 3. 2019 uskutečnil vlakem společnosti [právnická osoba] (předchůdce žalobce) mezi stanicemi [obec] a [obec] bez platného jízdního dokladu. 2. Žalobce dále uvedl, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] pohledávka za žalovaným postoupila na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena. Žalovaný dlužnou pohledávku nezaplatil a ocitl se v prodlení. Žalobce proto uplatnil po žalovaném zaplacení i zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti předmětné pohledávky. 3. Usnesením ze dne 21. března 2022, č. j. 6 C 490/2021-22 a č. j. 6 C 490/2021-23 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tak učinil podle § 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Potvrzením o nedodržení SPPO ze dne 3. 3. 2019 žalobce prokázal svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že v uvedený den žalovaný cestoval vlakem provozovaným společností [právnická osoba] na trase [obec] – [obec] bez jízdního dokladu. Vlakvedoucím byl proto vyzván k zaplacení jízdného 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaný byl povinen zaplatit přirážku k jízdnému (zjištěno z tarifu ČD). Žalovanému byla dne 20. 3. 2020 zaslána předžalobní výzva k zaplacení. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 a ze dne 27. 2. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobce. 5. Po shora provedeném skutkovém zjištění soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Žalobce prokázal smlouvami o postoupení pohledávek svou aktivní věcnou legitimaci. Prokázal dále, že dne 3. 3. 2019 žalovaný cestoval na trase [obec] – [obec] bez jízdního dokladu. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce tak byla uzavřena smlouva o přepravě podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “o. z.“). Smlouvou o přepravě se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. V daném případě žalovaný jízdné nezaplatil. V souladu s platným tarifem jízdného a smluvními přepravními podmínkami právního předchůdce žalobce vznikla žalovanému povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobce jízdné ve výši 30 Kč. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, je povinen zaplatit jízdné a dále přirážku k jízdnému dle § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, a dle § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a to ve výši 1 000 Kč. Žalobci proto vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení částky 1 030 Kč za cestu, kterou žalovaný uskutečnil bez jízdního dokladu. Soud přisvědčil nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši ode dne následujícího po splatnosti pohledávky tj. ode dne 4. 3. 2019 podle § 1970 o. z., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za právní zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen“ advokátní tarif“). Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, náleží právnímu zástupci žalobce odměna za každý úkon právní služby ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 1 písmeno c) bod první advokátního tarifu. Právní zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písmeno a) a d) advokátního tarifu, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Náleží mu tak odměna ve výši 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby soud přiznal právnímu zástupci žalobce paušální náhradu výdajů ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písmeno a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů náleží právnímu zástupci žalobce DPH ve výši 21 %, tj. 189 Kč, podle § 14a advokátního tarifu a § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení jsou tak představovány celkovou částkou 1 489 Kč a žalovaný je dle § 149 odstavec 1 o. s. ř. povinen nahradit je k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.