6 C 8/2022-31 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 173 Kč s příslušenstvím jako náhrady za jízdné a přirážky k jízdnému za čtyři jízdy, které žalovaný dne 12. 2. 2021 uskutečnil vlaky společnosti [právnická osoba] (předchůdce žalobce) [číslo] ve směru [obec], ve směru [obec], ve směru [obec] na [anonymizováno] a ve směru [obec], bez platného jízdního dokladu. O této skutečnosti bylo vždy sepsáno Potvrzení o nedodržení SPPO. 2. Žalobce dále uvedl, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2021. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena. Žalovaný dlužné pohledávky nezaplatil a ocitl se v prodlení. Žalobce proto uplatnil po žalovaném zaplacení i zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých pohledávek. 3. Usnesením ze dne 13. května 2022, č. j. 6 C 8/2022-28 a č. j. 6 C 8/2022-29 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tak učinil podle § 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Potvrzením o nedodržení SPPO ze dne [datum] žalobce prokázal svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že v uvedený den žalovaný cestoval čtyřmi vlaky provozovanými společností [právnická osoba] na trase [obec] – [obec], [obec] – [obec], [obec] – [obec] na [anonymizováno] a [obec] na [anonymizováno] – [obec] bez jízdních dokladů. Vlakvedoucími byl proto vyzván k zaplacení jízdného 43 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč v prvním případě (zjištěno z dokladu [číslo]), k zaplacení jízdného 31 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč v druhém případě (zjištěno z dokladu [číslo]), k zaplacení jízdného 29 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč v třetím případě (zjištěno z dokladu [číslo]) a k zaplacení jízdného 70 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč ve čtvrtém případě (zjištěno z dokladu [číslo]). Žalovaný byl povinen zaplatit přirážku k jízdnému (zjištěno z tarifu ČD). Předžalobními výzvami ze dne 9. 8. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě všech čtyř neuhrazených pohledávek. Spolu s těmito výzvami bylo žalovanému oznámeno postoupení jednotlivých pohledávek. 5. Po shora provedeném skutkovém zjištění soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Žalobce prokázal, že dne 12. 2. 2021 žalovaný cestoval na trase [obec] – [obec], [obec] – [obec], [obec] – [obec] na [anonymizováno] a [obec] na [anonymizováno] – [obec] vždy bez jízdního dokladu. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce tak byla uzavřena smlouva o přepravě podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “o. z.“). Smlouvou o přepravě se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. V daných případech žalovaný jízdné nezaplatil. V souladu s platným tarifem jízdného a smluvními přepravními podmínkami právního předchůdce žalobce vznikla žalovanému povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobce jízdné ve výši 43 Kč, 31 Kč, 29 Kč a 70 Kč. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný ani v jednom případě neučinil, je povinen zaplatit jízdné a dále přirážku k jízdnému dle § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, a dle § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a to ve výši 1 000 Kč ke každé jednotlivé jízdě, kdy žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu, celkem tedy 4 000 Kč. Žalobci proto vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení částky 4 173 Kč za cesty, které žalovaný uskutečnil bez jízdních dokladů. Soud přisvědčil nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých pohledávek tj. ode dne 13. 2. 2021 podle § 1970 o. z., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za právní zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen“ advokátní tarif“). Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, náleží právnímu zástupci žalobce odměna za každý úkon právní služby ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 1 písmeno c) bod první advokátního tarifu. Právní zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písmeno a) a d) advokátního tarifu, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Náleží mu tak odměna ve výši 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby soud přiznal právnímu zástupci žalobce paušální náhradu výdajů ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písmeno a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů náleží právnímu zástupci žalobce DPH ve výši 21 %, tj. 189 Kč, podle § 14a advokátního tarifu a § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení jsou tak představovány celkovou částkou 1 489 Kč a žalovaný je dle § 149 odstavec 1 o. s. ř. povinen nahradit je k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.