7 C 85/2022-21 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že žalovaný je vlastníkem osobního vozidla [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [registrační značka], identifikačního čísla [VIN kód], a to ode dne 12.12.2018. Naléhavého zájmu na požadovaném určení se domáhal s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2007, sp.zn. 32 Odo 10/2006 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.12.2016, č.j. 7As 254/2016. Uvedl, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu svědčí žalovanému dle kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím dne 12.12.2018. S ohledem na pasivitu žalovaného požádal žalobce o převod předmětného vozidla dne 20.5.2019 [stát. instituce], řízení bylo vedeno pod č.j. [číslo] [spisová značka] a toto bylo dne 17.6.2019 zastaveno. Dále poukázal na obdobná rozhodnutí v totožných věcech, rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 21.7.2021, sp.zn. [spisová značka] a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6.4.2022. 2. Usneseními ze dne 26.4.2022, č.j. 7C 85/2022-18 a č.j. 7C 85/2022-19 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě, která je připojena. Následně, aby v téže lhůtě sdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Žalobce prokázal předloženou kupní smlouvou ze dne 12.12.2018, že jako prodávající prodal kupujícímu – žalovanému vozidla [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [registrační značka], identifikačního čísla [VIN kód] s tím, že vlastnické právo přešlo na kupujícího okamžikem zaplacení kupní ceny. K prokázání totožnosti žalovaného připojil kopii občanského průkazu. Dále oznámením o zahájení správního řízení ve věci žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ze dne 21.5.2019 a usnesením [stát. instituce] ze dne 17.6.2019, č.j. [číslo] [spisová značka] prokázal, že podal žádost o zápis změny v registru vozidel, kdy byl příslušným orgánem vyzván k předložení příslušných listin, které však k výzvě orgánu nepředložil a řízení bylo zastaveno. 4. Podle § 2079 odst. 1 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 5. Soud se plně ztotožňuje se závěry žalobce, že na požadovaném určení má naléhavý právní zájem. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu, když bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. Není rozhodné, že se touto určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla), tedy splnění povinnosti, ale jejím prostřednictvím lze dodržet povinnost týkající se evidence motorových silničních vozidel a vytvoří se jí též právní základ, který by mohl účastníky vést k odvrácení např. sporu o vydání věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2007, sp.zn. 32 Odo 10/2006). 6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po provedeném právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Jak již bylo uvedeno výše, pak žalobci náleží naléhavý právní zájem na požadovaném určení. V řízení bylo současně prokázáno, že na základě kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 12.12.2018 přešlo na žalovaného k uvedenému dni vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Z důvodu pasivity žalovaného a současně nemožnosti žalobce předložit příslušnému orgánu potřebné listinné dokumenty, nebylo možné v minulosti provést změnu zápisu v registru vozidel. Soud proto žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 3 000 Kč za 2 úkony (převzetí věci, žaloba) dle § 8 odst. 1, § 7 bod 4, § 11 odst. 1 psím. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 2 úkony ve věci po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Soud přiznal náklady v celkové výši 5 600 Kč. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. 8. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.