17 C 194/2023-21 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 124 677 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze tří smluv o zápůjčce, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“), a to částky 68 465 Kč (sestávající z jistiny ve výši 35 000 Kč a poplatků ve výši 33 465 Kč) s úroky a zákonným úrokem z prodlení ze smlouvy ze dne 27. 6. 2019, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, částky 19 497 Kč (sestávající z jistiny ve výši 11 784,31 Kč a poplatků ve výši 7 712,69 Kč) s úroky a zákonným úrokem z prodlení ze smlouvy ze dne 24. 4. 2019, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a částky 36 715 Kč (sestávající z jistiny ve výši 20 873,09 Kč a poplatků ve výši 15 841,91 Kč) s úroky a zákonným úrokem z prodlení ze smlouvy ze dne 31. 1. 2019, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč.Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 1. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem ve výši 21 715 Kč, který se skládá z úroku ve výši 7 352 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 178 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 185 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 874 Kč. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že část zápůjčky ve výši 10 978 Kč byla užita k úhradě dřívější smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi smluvními stranami. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 15 000 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované, přičemž žalovaná bydlela v nájemním bydlení, byla na mateřské dovolené s jednou vyživovanou osobou, interní splátky , Anonymizováno, byly započteny ve výši 2 500 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč.Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 4. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem ve výši 17 597 Kč, který se skládá z úroku ve výši 4 901 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 140 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 556 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 089 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 18 100 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované, přičemž žalovaná bydlela v nájemním bydlení, byla na mateřské dovolené s jednou vyživovanou osobou, interní splátky , Anonymizováno, byly započteny ve výši 2 500 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč.Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 6. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem ve výši 30 369 Kč, který se skládá z úroku ve výši 11 535 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 12 971 Kč, poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 863 Kč a pojistného ve výši 3 096 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 853 Kč. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že část zápůjčky ve výši 14 249 Kč byla užita k úhradě dřívější smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi smluvními stranami. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované, přičemž žalovaná bydlela v nájemním bydlení, byla na mateřské dovolené s jednou vyživovanou osobou, interní splátky , Anonymizováno, byly započteny ve výši 2 000 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a seznamů postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalované právním předchůdcem žalobce oznámeno sdělením ze dne 16. 12. 2022. Předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 také peněžitá zápůjčka poskytovaná spotřebiteli (proto smlouvy budou dále nazývány i jako smlouvy úvěrové). Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.Již z údajů dostupných v tzv. zákaznických kartách bylo třeba zpozornět, uváděla-li žalovaná, že je na mateřské dovolené, vyživuje jednu osobu a bydlí-li v nájemním bydlení, je zřejmé, že její odhadované měsíční výdaje musely být vyšší než 4 000 Kč, a to i jenom na výdajích spojených s bydlením. Navíc v předložených smlouvách a zákaznických kartách lze vypozorovat jisté nesrovnalosti. Například v zákaznické kartě ze dne 24. 4. 2019 je uvedeno, že interní splátky činí 2 500 Kč, avšak v předchozí a trvající smlouvě ze dne 31. 1. 2019 byly splátky sjednány vyšší, a to ve výši 2 874 Kč. Soud sice neprováděl dokazování smlouvami, na které bylo hrazeno refinancováním, avšak je téměř jisté, že již v této době, tj. ke dni 24. 4. 2019 musela trvat smlouva, která byla splacena částí zápůjčky ze smlouvy ze dne 27. 6. 2019, a i zde určitě byly sjednány nějaké splátky. Sjednané splátky ke dni 24. 4. 2019 tedy musely být mnohem vyšší než uvedená částka 2 500 Kč, přičemž právní předchůdce žalobce o nich musel vědět, neboť se jednalo o splátky ze smluv uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce.Žalobce soudu předložil tři smlouvy, ze kterých se svého žalobního nároku domáhá, ze dvou z těchto smluv je pak zřejmé řetězení úvěrových smluv, když obě byly uzavřeny též za účelem úhrady předchozích dluhů z jiných úvěrových smluv uzavřených s právním předchůdcem žalobce. Tedy právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou minimálně pět úvěrových smluv, z nichž minimálně dvě byly uzavřeny za účelem úhrady předchozích úvěrů. Též je třeba zdůraznit, že smlouvy, z nichž se žalobce plnění domáhá, byly uzavřeny v krátkém časovém rozestupu šesti měsíců. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce při uzavírání všech tří smluv, ze kterých se svých nároků žalobce domáhá, neprověřil úvěruschopnost žalované řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry, neboť je zřejmé, že při uzavírání těchto úvěrových smluv, již žalovaná byla v tzv. dluhové spirále, a uzavírala stále další a další úvěrové smlouvy, aby byla schopna splnit předchozí dluhy. Za takového stavu má soud za to, že právní předchůdce žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes důvodné pochybnosti o schopnosti žalované plnit své dluhy, uzavřel s žalovanou tyto tři smlouvy. Smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 1. 2019, ze dne 24. 4. 2019 a ze dne 27. 6. 2019 proto soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal absolutně neplatnými, žalovaná tak byla povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobu v části převyšující dlužné jistiny, ve které se žalobce domáhal zaplacení dlužných poplatků, pojistného a smluvních úroků a příslušné části zákonného úroku z prodlení, zamítl.S ohledem na shora uvedené proto soud uložil žalované zaplatit žalobci dlužné jistiny po odečtení úhrad žalované, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku 35 000 Kč (na tento dluh žalovaná ničeho neuhradila), částku 1 900 Kč (20 000 Kč – 18 100 Kč) a částku 15 000 Kč (30 000 Kč – 15 000 Kč). Dlužné částky byly žalované uloženy k úhradě se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s