17 C 256/2023-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 21 138,93 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dne 8. 7. 2020, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 13 638,93 Kč, poplatku ve výši 13 223,75 Kč, poplatků za upomínání ve výši 1 900 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 337 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 8. 7. 2020, jejím předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 17 731 Kč, který sestává z úroku ve výši 12 088 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 143 Kč, a poplatkem za pojištění ve výši 2 340 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách. Úroková sazba byla vyčíslena na 88 %, RPSN na 161,71 %. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty dne 8. 7. 2020. Ze zákaznické karty soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky byly provedeny celkem tři úkony, a to telefonický hovor, obyčejný dopis a cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022, přílohy č. 1 smlouvy, potvrzení o provedení transakce a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 20. 2. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno sdělením právního předchůdce žalobce ze dne 20. 12. 2022 a sdělením žalobce ze dne 15. 2. 2023. Výzvou ze dne 3. 4. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 29. 5. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na dobu celkem 78 týdnů, za což byl žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 20 071 Kč. Tedy poplatky za poskytnutí peněžních prostředků na dobu jednoho a půl roku činily více jak 130 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Už jen výše úroku 88 % ročně, když v době uzavření smlouvy v červenci 2020 byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 8,11 % ročně (viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody) je výši naprosto nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odkázat je třeba i na setrvalou judikaturu Ústavního soudu, který považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, a to právě jednostrannými vnucenými ujednáními (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). A proto, s ohledem na veškeré podmínky úvěru, dle kterých byl žalovaný povinen za poskytnutí peněžních prostředků na poměrně krátkou dobu zaplatit vysoký úrok a navíc několik různých poplatků, to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celá smlouva o úvěru je v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smlouvy (ust. § 576 o.z. a contrario).Přestože byla celá smlouva shledána absolutně neplatnou, a proto by nebylo třeba se zabývat jednotlivými ujednáními, k žalovanému nároku na smluvní pokutu a poplatky za upomínání je třeba odkázat též na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, když smlouva i smluvní podmínky (číslovány jako strana 3 a strana 4) jsou předloženy a číslovány tak, že sice pravděpodobně byly umístěny na jednom listu, nicméně smluvní podmínky nejsou opatřeny podpisem žalovaného a nad to jsou psány miniaturním písmem, proto soud má za to, že se v případě smluvní pokuty a poplatků za upomínání a vymáhání jedná o absolutně neplatné ujednání i ve světle závěrů tohoto nálezu Ústavního soudu.S ohledem na to, že celá smlouva byla shledána absolutně neplatným právním jednáním, byl žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, respektive jeho právního předchůdce, bezdůvodně obohatil. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, na tento svůj dluh žalovaný uhradil 8 208,32 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 6 791,68 Kč (15 000 Kč – 8 208,32 Kč) se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 32 %, žalovaný z 68 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 36 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.