17 C 85/2023 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 10 852 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 30 438 Kč od 2. 5. 2021 do 19. 7. 2022, vždy z aktuálně dlužné částky v závislosti na úhradách žalovaného, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 10. 2020. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 10. 2020, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, seznamu závazků a příjmů a výdajů spotřebitele, tabulky nazvané„ Smlouva [číslo]“ a úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázal uhradit ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč, pro případ prodlení s plněním peněžitých závazků se žalovaný zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, a to i ve smyslu ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce na základě této smlouvy vyplatil dne 4. 11. 2020 částku 27 500 Kč a částku 2 500 Kč. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného, jak bylo zjištěno z otisku výpisu z účtu, vyhledávání v insolvenčním rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí, tabulky posouzení úvěruschopnosti a kopie výplatních pásek. Z tabulky nazvané„ bonita smlouvy“ bylo zjištěno, že žalovaný hradil dne 16. 3. 2022 částku 12 476 Kč, dne 20. 4. 2022 částku 6 673,20 Kč, dne 17. 5. 2022 částku 5 166,20 Kč, dne 16. 6. 2022 částku 4 418,40 Kč a dne 19. 7. 2022 částku 1 704,20 Kč. Z oznámení o skončení exekuce ze dne 15. 11. 2022 soud zjistil, že exekuce vedená na majetek žalovaného k uspokojení pohledávky žalobce ve výši 33 269 Kč byla skončena vymožením. Systém výpočtu smluvní pokuty žalobcem soud zjistil z tabulky nazvané„ Výpočet smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1% denně v závislosti na úhradách splátek“. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalobce je držitelem povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení a poskytování vázaného spotřebitelského úvěru. Upomínkou ze dne 27. 1. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 2. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 30 438 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a nákladů ve výši 300 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 27. 12. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 10 852 Kč a upozornil jej na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle ust. § 122 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Dle odst. 3 citovaného ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 25. 10. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaný zavázal uhradit mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalovaný své závazky ze smlouvy nehradil řádně a včas, porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou svých závazků ze smlouvy o úvěru a v prodlení byl i nadále, když jeho závazky z této smlouvy byly vymáhány i prostřednictvím exekuce. Žalobci proto vznikl nárok na smluvní pokutu v žalované výši. Souhrn nyní uplatněné smluvní pokuty a dříve uplatněné a vymožené smluvní pokuty pak nepřesahuje zákonné limity, když nedosahuje poloviny jistiny (částky 15 000 Kč). Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 10 852 Kč, a to ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 252 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.